V pondělí 3. 6. se žáci 9.A vydali do Prahy. Nejprve si připomněli u Prašné brány na čtyřech stavbách různá období a architektonické slohy, poté více objevili Staroměstské náměstí, kde obdivovali i zrekonstruovaný, trochu nepřirozeně barvami hýřící orloj a při rozchodu se mohli věnovat anketě mezi turisty. V té mimo jiné zjišťovali, zda dokážou odhadnout vzdálenost mezi náměstím Českého ráje u nás a tím Staroměstským. Dalším zastavením bylo Muzeum tortury a mučednictví, které ač nepříliš obsáhlé, působilo dost dramaticky. Cílem pak byla prohlídka staré budovy Národního divadla. Na průvodce jsme měli opravdu štěstí, mluvil výstižně, srozumitelně a zaujal. Tipovali jsme ho na bývalého učitele či herce, ale vyvedl nás z omylu. Průvodcovství má jako zálibu, jinak je chemik. Žáci zde mohli vidět základní kameny, obdivovat hojnou výzdobu inspirovanou v té době populárními Rukopisy, dozvěděli se, i proč je výhodné malovat do mokré omítky a jak působí nesnáze, když byla malba nanesena na suchou, jak je tomu právě zde. Při prohlídce jsme prý vystoupali 168 schodů, naštěstí jsme mezi balkony a galeriemi mohli při výkladu posedět. Odměnou nám byla vyhlídka ze severní strany střechy Národního divadla. Ta opravdu stála zato! Hradčany, Petřín i Vltava jako na dlani.