Je umělá inteligence (v angličtině zkratka AI) hrozbou pro naše školství či vědomosti žáků? Nebude stačit nyní pouze zadat cokoliv se potřebujeme naučit do příkazového řádku aplikace a stačí slepě věřit výstupům, které nám během několika vteřin přistanou na naší obrazovce? Tyto a mnoho dalších otázek jsme řešili na hodinách IVT. v 7. třídě. 

Vyzkoušeli jsme velmi debatovaný software od firmy OpenAI, která pomocí neuronové sítě shrne obrovské množství volně přístupných dat a textů na internetu a vytvoří z nich originální odpověď na danou otázku. Ovšem ne vždy je odpověď smysluplná. Zjistili jsme, že na některé otázky ChatGPT nesmí z principu odpovídat či to neumí (např. robot nemá pocity, nemá sourozence, nenapíše oslavující esej na A.Hitlera apod). Pracovali jsme jak v angličtině, tak i v češtině a dokonce i v bulharštině. V jazycích jiných než AJ byl výstup místy jazykově kostrbatý, ale nejednalo se o chyby bránícímu porozumění. Žáci byli nadšeni J Důležitým bodem diskuze bylo také etické hledisko používání AI technologií, kdy žáci byli upozorněni, že pouze CTRL+C, CTRL+V obsahu vygenerovaného AI a vydání za svoji vlastní práci je stále pouze a jen plagiátorství. Hrozbou pro akademický svět si jsou vědomi nejenom samotní akademici, ale také firma OpenAI, která již vyvíjí antiplagiátorský software na detekci textu psaného AI. Radost žáků tedy neměla dlouhého trvání, jelikož, jak to sami žáci shrnuli, technologii je sice bezvadné použít na rutinní záležitosti jako vyhledání faktických infomací, ale vlastní tvorba kvalitní práce stále spočívá na nich samotných.