V době adventní si povídáme o nadcházejících Vánocích. I v češtině si připomínáme texty s nimi spojené. V hodině literatury v sedmých ročnících jsme se zaposlouchali do textů o andělech – poslech radosti a naděje. Snažili jsme se i trochu jinak vnímat poetický text písně Anděl Karla Kryla i andělskou poezii Jana Skácela. Dojmy z jeho básně Co zbylo z anděla pak žáci sami zaznamenali. Nejčastěji byl text básně spojován s barvou zelenou – barvou přírody a naděje, bílou, spojovanou s anděly.

Zkoušeli jsme ji procítit všemi smysly: Báseň mi voní po dřevě, …sladce, protože působí dojemně, chutná mi hořce, je trochu smutná,… má chuť mírně nakyslou, jako ranní probuzení, když jsme ještě rozespalí. Hodí se do jarního počasí, je to takové nadějné…do deštivého, je to dojemné, až smutné,… do polojasna, částečně veselé, trochu smutné, …do slunce, anděl se ve slunci rozpustí…

Za pozornost stojí také jejich věnování. Poslal bych ji mému novému kamarádovi. Dala bych ji babičce, chtěla bych ji potěšit. Věnovala bych jí paní učitelce na hudebku, aby si ji zazpívala….své setře, aby věděla, že není na světě sama, že má naději…babičce, ta by ji pochopila…mamce, protože jí je už delší dobu zle, tak aby zaslechla hlas anděla jako naději….babičce, aby si vše nebrala a byla víc v klidu,…babičce, aby si připomněla mládí…babičce, protože vstává brzy…