Jak jste si užil prázdniny?

Moc! Byli jsme s dětmi u moře v Itálii, jen spolu s manželkou ve dvou na Madeiře, s kamarády jsem byl v Tatrách a poté s rodinou podnikali výlety v okolí.

Projevilo se nějak v prázdninovém programu, že jste učitel?

Do zahraničí jsme jeli po vlastní ose, vše jsem vyřizoval a plánoval, takže jsem při tom asi uplatnil své organizační schopnosti  Jako tělocvikář jsem se asi realizoval především v Tatrách, protože výstup na Slavkovský štít je poměrně náročný. Ale i na Madeiře bylo krásně. Moc jsme si užívali tamější přírodu a její rozmanitost. Jedná se o malý sopečný ostrov s lávovými kameny a černým pískem, jen dvě pláže mají písek žlutý, který tam dovezli z Afriky.

Jako tělocvikář se projevujete i v organizaci volného času v rodině?

Chodíme na procházky, pěší výlety…S Tomem jezdíme i na kole. Tom chodí i na atletickou přípravku, Sára začne. Je fajn, že se děti všestranně rozvíjí pohybově. Ale rozhodně je netlačíme do výkonu, nechceme je přetěžovat.

Dokázal byste říct, proč jste se stal učitelem? Co vás na této profesi přitahovalo?

Rád jsem sportoval, od mala jsem cvičil v TSC a později hrál fotbal. Těší mě kolektivní sporty. A rád jsem četl knihy s historickou tématikou. Takže asi zájem o obor. Navíc jsem věděl, že nejsem vrcholový sportovec a badatelský přístup mě nelákal.

Máte nějaké oblíbené historické období?

Nejvíc mě baví a zajímá 20. století. Pamětníků ubývá. Má podstatný přesah do současnosti. Vidím jako hodně důležité se jím zabývat. Je pro nás stále živé.

Jste součástí komunální politiky. Myslíte, že vás motivoval i váš obor?

Zajímá mě veřejné dění v místě, kde jsem se narodil a žiju. Rád jsem u toho, co je třeba řešit. Chci využít možnost věci ovlivnit, nejen si někde po straně stěžovat.

Vybavil byste si nějakého svého konkrétního učitele, který vás svým přístupem zaujal?

Svou třídní učitelku ze základní školy, Naďu Lachmanovou. Ta mě nasměrovala. Uvažoval jsem o obchodní škole, ale ona mě přesvědčila, ať zkusím gymnázium. To mi pak dost rozšířilo obzory, bez toho bych možná ani vysokou školu nestudoval.

A čím vás zaujala jako člověk, co na ní oceňujete jako na učitelce?

Líbilo se mi, jak vedla naši třídu, její osobní a férový přístup.

Co vám u vašich učitelů bylo naopak nepříjemné?

Vždycky mi u učitelů vadily nevhodné osobní poznámky, které žáky srážely.

I vaše manželka je učitelkou v mateřské škole. Oba jste měli alespoň jednoho rodiče učitele. V čem je to obohacením a kde třeba nastávají třecí plochy?

Oba jsme zodpovědní a pečliví v pracovním i osobním životě. Shodneme se v tom i v přístupu k našim dětem. Obohacení vidím v tom, že máme vzájemně pochopení pro problémy, které se řeší ve školství. Třecí plochy nastávají spíše kvůli mému pracovnímu vytížení. Žena by uvítala více společně tráveného času.

Co považujete v praxi u učitele za nejpodstatnější?

Sám jsem na vysoké škole moc praxe nezažil, myslím si, že jí mají i současní studenti málo. Škola je stále víc zaměřená na předávání znalostí, faktů a málo času se věnuje didaktice předmětu, novým metodám v uchopení a předávání učiva. Natož tzv. měkkým dovednostem. Netrénují si komunikační dovednosti, řešení problémových situací, možnosti vzájemné spolupráce apod.

Zajímá mě, co považujete u učitele za nejdůležitější? Co je u dobrého učitele nezbytné?

Nejdůležitější je, aby měl rád děti. Zajímal se o ně, měl pro ně pochopení, měl k nim pozitivní otevřený přístup, byl empatický…

Změnil se váš pohled učitele s funkcí ředitele? V čem? Jak?

Je to jiná práce. Jako učitel jsem učil svůj předmět, na zdravotnické škole byl také třídní. V současnosti také učím, je dobře, že má tuto povinnost ředitel zachovanou, ač má jen pár hodin. Ale řeším mnohem více věcí – rekonstrukci a údržbu budovy školy, finance, personální stránku…Je to mnohem náročnější na vyladění potřeb žáků, učitelů a rodičů. Hodně mi pomáhá zpětná vazba. Nejnáročnější je práce s časem. Rozmyslet si dobře priority.

Prošel jste nějakou zkušeností, která byla opravdu těžká a nezbývalo než ji přijmout? Co vám v té chvíli pomáhalo?

Právě nová role ředitele byla náročná. Všechno pro mě bylo nové, bylo toho najednou moc a musel jsem se s tím popasovat. Určitě mi pomohlo, že jsme ještě neměli děti a měl jsem víc času, který jsem potřeboval, abych vše zvládnul. A také mi moc pomáhá dobrý výběr spolupracovníků.

Co vás naopak naposledy rozesmálo?

Hlášky našich dětí. Byl jsem s Tomem na kole. On jel, já vedle něj běžel. Boural, odřel se, nebrečel, ale doma karambol sděloval. Pak se v jednu chvíli zamyslel a povídá: „ No, když se na to koleno podívám, tak mě to netěší.“ Nebo když jsem na začátku roku vítal ve třídě prvňáčky a jejich rodiče. Uváděl jsem, že letos je to i pro mě specifické tím, že tu mám syna. Tom se spontánně přihlásil, aby bylo jasné, který to je.

V čem vidíte jako ředitel své silné stránky? Na čem třeba ještě potřebujete pracovat?

Jako své silné stránky vidím zodpovědnost, sebeovládání, schopnost komunikace, cílevědomost a empatii. Myslím si, že potřebuju zapracovat na přijímání a dávání negativní zpětné vazby. A také se snažit uvést do rovnováhy potřeby práce – rodiny – a času na zábavu a relaxaci.

Čeho si na svých učitelích ve škole ceníte? Na co je třeba si dávat naopak pozor?

Cením si otevřené zpětné vazby. Jejich odbornosti, nasazení, ochoty učit se novým věcem a přicházet s novými nápady, vzájemné snahy si vyjít vstříc a podpořit se. Zapracovat je třeba na vzájemné otevřené komunikaci, neřešit věci za zády.

Co vám pomáhá k nadhledu, klidu, osobní pohodě?

Určitě schopnost některé věci řešit s odstupem, nadhledem, rozvahou a klidem. Dobíjí mě rodina, když na mě skočí děti, hned se přeladím, také pohyb, sport.