LENKA KONOPKOVÁ VYZPOVÍDALA VEDOUCÍ VYCHOVATELKU MIRKU CIRKLOVOU. PŘEČTĚTE SI…

Chodila jsi sama do družiny? Jak na to vzpomínáš?

Zprvu jsem do družiny nechodila, protože jsem měla doma babičku. Později ano, ale jen krátce. Bavilo mě různé vyrábění, kreslení, skládali jsme si nebe, peklo, ráj… užívala jsem si takové ty holčičí aktivity. Doma jsem totiž měla staršího bratra, který mě vedl hodně ke sportu. Hlavně jsme spolu neustále hráli fotbal, to mě bavilo. Když jsem byla nemocná, četl mi pohádky, kreslil a vystřihoval postavičky a zvířátka a lepil je na špejle. Ráda totéž dělám ve družině. Podobně jsme stále skládali nějaké hlavolamy. To mě baví dodnes a i to je součástí náplně družiny.

Co tě vedlo k vystudování pedagogiky volného času?

To mělo svůj vývoj. Od dětství jsem si ráda hrála s dětmi ze sousedství na školu. Tatínek mi v zahradním domečku instalovat tabuli, donesl barevné křídy. Měli jsme tam stolečky i židle. Často jsem bývala učitelkou já a tak jsem si myslela, že se jí i stanu. Rodiče mi ale doporučili něco klidnějšího. Vystudovala jsem tedy Obchodní akademii a pracovala v kanceláři. Cítila jsem však, že mi práce s dětmi chybí, proto jsem si dostudovala dálkově Pedagogiku volného času na Pedagogické fakultě TUL. V té době jsem také cvičila intenzivně jógu, a tak si udělala kurz Cvičitele jógy pro děti a mládež a začala vést kroužek. Práce s dětmi mě bavila a přivedla do školství, kde jsem už 15 let.

Za těch patnáct let se jistě mnohé změnilo, posunulo…

Mám pocit, že je vše čím dál rychlejší a hektičtější. Když se děti doma dívají v televizi na pohádku, je mnohokrát přerušená reklamou. Nejsou pak soustředěné. Mnoho nabídek, informací i z internetu je nutí zpracovávat věci, které by dříve vůbec neřešily. Rychleji dospívají. Tomu se nedá příliš zabránit. Ve družině se na zahradě vyběhají, pohrají si spolu, ale snažím se zařazovat i některé prvky z jógy. Hledám cestu ke zklidnění a soustředění. K lepšímu vnímání sebe, svého těla i okolí.

S jakými problémy se dnes setkáváte častěji? Jak je řešíte?

To souvisí s tím, co jsem teď říkala. Občas se i u nás ve družině objevuje zvýšená agresivita. Naštěstí je to vždy u malého počtu dětí. Sama se snažím působit především preventivně. Často s dětmi mluvím o přátelství. Máme heslo: Jsme kamarádi, máme se rádi a pomáháme si. Někdy mě až mrazí a samotnou překvapuje, jak například obrázky k rozvoji pozitivního myšlení fungují. Dva chlapci, kteří se často dostávali do konfliktů s ostatními, stálé dokola tahali z rozmíchaných karet krásný obrázek nazvaný mír.

Co by vám ve vaší práci pomohlo, usnadnilo ji?

Družině komplikuje program nastavení kroužků a různých doučování. My v té době býváme na vycházce. Nemůžeme se však vzdálit od školy, protože neustále někoho předáváme a zase dostáváme zpět. Do lesa či na jiná zajímavá místa nechodíme tak často, jak bychom rádi. Stejně tak ruší odpolední činnost předávání dětí rodičům. Musím ukončit činnost nebo hovor a jít ke zvonku. Bohužel jsme zatím na lepší řešení nepřišli.

V čem tě naopak tato práce těší, dobíjí?

Mám ráda malé děti, jejich spontánnost. Líbí se mi, jak se ze všeho radují, bezprostředně vypráví, co prožily, na co se těší. Když se zrovna těší na družinové akce a vyprávějí si o tom, tak mě to hřeje. Mám ráda přírodu, tak o ní dětem vyprávím a slavíme s nimi Den stromů, Den Země, Otevírání studánek.

Ve školství je stále mnoho nabídek na vzdělávání, příležitostí k vzájemné inspiraci. Jak se toto realizuje konkrétně u vás? Kde se sdílíte?

Každý rok si objednáváme nějaké společné školení vychovatelů věnované práci s dětmi. Většinou se nám to moc líbí. Ráda vyhledávám výtvarné a hudební akce, ale poslední dobou se musím více soustředit také na školení v organizačních činnostech. Ve družině vytváříme roční plán práce. Právě nám proběhla bramboriáda, kterou jsme společně s kolegy připravili a užili si ji. Nyní se chystáme na halloweenskou párty. Pak budeme pomáhat se školní akcí, což je tradiční Vítání svatého Martina. Takové akce stmelují. Vzájemně se inspirujeme tím, co se osvědčilo.

V posledních letech jsi vedoucí vychovatelkou. V čem je tato role specifická? Co ti dává a co třeba bere?

Nese to s sebou plno administrativních činností. Je to náročnější na organizaci práce své i kolegů. Velký tlak vzniká ke konci školního roku, kdy je třeba rozeslat přihlášky do družin a klubu. Na začátku školního roku přijde pracovní nápor znovu. Takže se učím nové věci, mám z nich radost, ale také mi to bere osobní čas a klid. Musím být neustále připravená něco operativně řešit a počítat s tím, že to nemusí jít hladce, ani rychle.

Vím, že ti v covidové době přibyla starost s logistikou spojenou s péčí o děti zdravotníků a dalších dětí rodičů pracujících v integrovaném záchranném systému. V čem to bylo nové, jiné?

To bylo opravdu hodně jiné. Museli jsme zajistit on-line výuku na dopoledne, družinu pro tyto děti na odpoledne. Nařízení se často měnila a doplňovala. Nové věci jsme se učili za pochodu. Kladlo to větší nároky na naši flexibilitu, spolupráci, jak po stránce technické, tak lidské. Od zajištění počítačů, svačin, vyučujících, vychovatelů… Všichni ale byli velice vstřícní a spolupracovalo se úžasně. Fungovalo to. Za to jsem moc vděčná.

Vaše pracovní doba je ale i v běžném režimu specifická? Jak jsi to zvládala s kroužky syna, když byl mladší?

Uvědomovala jsem si to, takže v době, kdy byl hodně malý, jsem pracovala jako asistentka a měla pracovní dobu do 14hodin. Na kroužky jsem ho pak vozila. Moc ráda na to období, kdy jsem si syna hodně užila, vzpomínám. Později, když už jsem pracovala ve družině, byl naopak rád, že nejsem tak brzy doma a není tolik pod kontrolou.

Byla ti zkušenost s výchovou vlastního syna ve družině v něčem pomocí? Třeba v přístupu ke klukům? Jako ženy přirozeně lépe rozumíme prožívání a uvažování holčiček?

Určitě. Jak jsem už zmínila se starším bratrem jsem hrála fotbal. Často i v našem obýváku, který byl dobře situovaný, protože z něj vedly na protilehlých stranách dvoje dveře, které nám sloužily jako branky. Nebo na mě čekal s činkami. Posilování se mi pak hodilo při vybíjené, měla jsem sílu. Dokud to šlo, tak jsem si hodně hrála i se synem Josefem. Kdysi dostal například pohádkové divadlo z lega. Nakoupila jsem k němu maňásky a s nimi jsme nacvičovali divadlo. Hráli jsme karty a různé společenské hry. Co se osvědčilo se synem, zařazovala jsem i do družiny.

Teď jsi doma se třemi chlapy, krom syna a manžela ještě pečuješ o ovdovělého tatínka. V čem to na tebe klade nároky?

Maminka nám moc chybí. Mužskou přesilu cítím. Někdy si mě hýčkají, někdy zlobí všichni tři. Děda je teď dole ve svém bytě hodně sám. Když to jde, snažím se mu věnovat. Naštěstí je kutil, zahradník a včelař, tak se stále umí zabavit. Pracujeme spolu na zahradě. Dnes ale vylezl na střechu a čistil komín. Pěkně jsem se vylekala, vymluvit si to ovšem nedá. S manželem trávíme více času na výletech a vycházkách do přírody. Syn se teď před maturitou na gymnáziu dost učí, občas prchne na nějakou párty s kamarády, v létě chodil hodně na brigádu. Na některé výlety a na dovolenou s námi ještě jezdí. A já tajně doufám, že mu to ještě nějaký čas vydrží.

Manžel má pro ženu pracující ve školství pochopení? Kde jste se vlastně potkali?

S Davidem jsem se seznámila na týdenním kurzu jógy v Jizerských horách. Dlouho jsme netušili, že jsme oba přijeli z Turnova. Bylo to příjemné překvapení. On cvičí velice pečlivě dodnes a také celé roky nejí maso. Pochopení pro školství má, sám je z učitelské rodiny a učí na Strojní fakultě Technické univerzity v Liberci. Na katedře mechaniky, pružnosti a pevnosti pracuje jako zástupce vedoucího.

To je zajímavé. Která z oněch vlastností tvého muže charakterizuje nejvýstižněji?

Pevnost i pružnost. Je velmi důsledný. Nepije alkohol, nejí maso. Hodně sportuje. Dojel na kole od naší branky se synem až k Baltskému moři a podobně z jižních Čech dojeli spolu na kole přes Alpy až k moři do Itálie. Co se týká pružnosti? V tom, co ho baví, je velmi pružný. Skvěle umí naplánovat dovolenou, sestaví podrobný itinerář, který funguje. V současnosti ale nutně potřebujeme do zimy doopravit balkon a mně se zdá, že pana řemeslníka, na kterém to závisí, manžel uhání zcela nepružně.

Jak trávíš čas ty sama? Co tě těší? U čeho relaxuješ? Kde si naplňuješ své ženské potřeby?

Relaxuji u své oblíbené hudby. Na vycházkách do přírody s manželem. Objevil mi krásná zákoutí v okolí, kde jsem ještě nikdy nebyla. Ráda čtu a dívám se na cestopisy a dokumenty. Vítám literaturu o sebepoznání a seberozvoji. Mám ráda hřebenovky na horách. Odpočinu si na dovolené. Letos jsme ji prožili v Alpách a manžel opravdu skvěle naplánoval každý detail a zohlednil, že nezvládnu fyzicky to, co on se synem. Bez něho bych si do takových akcí a výstupů už dávno netroufla. S ním jsem se ale cítila bezpečně. Jsem mu za to vděčná a rozhodně jsem si užila nádhernou přírodu a výjimečné zážitky, na které teď vzpomínám. Bylo to hodně intenzivní. A mé ženské cítění? Žiji v rytmu ročních období, podle kterých aranžuji výzdobu z květin a jiných přírodnin v domě, kolem domu a částečně i ve škole. Na zahradě vytvářím různá zákoutí s posezením, květinami a lucerničkami. Tam pak dobíjím energii také. Samozřejmě si občas ráda vyjdu s kamarádkami do restaurace na ryze ženské povídání.

Závěrem tě poprosím o shrnutí toho, čeho si ceníš na svých kolegyních a kolezích? Co bys vám všem přála?

Vážím si toho, že si umí operativně poradit s problémy. Jsou přátelští, je s nimi legrace. Mají už hodně životních i pracovních zkušeností. A co nám přeji? Aby nám spolu i nadále bylo dobře. Abychom mohli v družině zažívat s dětmi pohodu a radost ze společné práce. Myslím si, že cestou je, abychom společně všichni stavěli puzzle. Jen tak vytvoříme ten nejlepší obraz.