Když jsem si všimla vašeho titulu Ing., nemohu se nezeptat, jak se inženýrka ocitne ve stravování?

Vystudovala jsem VŠCHT v Praze, fakultu potravinářské a biochemické technologie. Nejprve jsem pracovala na podnikovém ředitelství Severočeského masného průmyslu jako technolog, po mateřské se dvěma dětmi, což už bylo po r. 1989, jsem se neměla kam vrátit, protože podnik zanikl. Sehnala jsem tehdy místo mimo obor, v účtárně ředitelství podniku Severotex a. s. Když se mi naskytla příležitost pracovat ve školním stravování, neváhala jsem, protože jsem tak mohla zúročit jak své vzdělání, tak zkušenosti z účetnictví. Vše se propojilo.

V čem je stravování ve školách specifické? Jistě to nebude jenom velikost porcí. Jaké jsou kladeny nároky na skladbu jídelníčku? Mluví se o spotřebním koši, co si pod tím představit?

Při tvorbě jídelníčků jsme vázáni finančním normativem potraviny, zároveň denně sledujeme ve výdejce složení potravin jednotlivých pokrmů. Je pevně daný normativ spotřeby vybraných ukazatelů (např. brambor, masa, cukru, tuků, mléka, zeleniny, ovoce apod.), kterým jsme povinni se řídit a přizpůsobit mu skladbu jídelníčku.

Mluví se o Projektu zdravých školních jídelen, ale také o tom, že není snadno realizovatelný.

Jsme příznivci zdravého stravování a přizpůsobujeme tomu sestavování jídelníčku. Nicméně dopřáváme strávníkům volbu. Vždyť je máme v rozpětí sedmi až devadesáti devíti let. Je třeba, aby každý z nich dostal, co potřebuje a vybral si, co mu vyhovuje. Vedle menu 1, kde nabízíme zpravidla klasická jídla, vaříme menu 2, kde najdete jídla vegetariánská či bližší alternativní výživě. Denně je součástí menu zeleninový salát, ovoce nebo kompot či tvaroh.

Pro kolik strávníků vaříte? A s jak početným personálem kuchyně? S jakými problémy se potýkáte?

Evidujeme 1250 strávníků, denně za plného provozu vaříme až 950 porcí. Pro naše žáky 1. stupně vozíme obědy a vydáváme je v budově školy v Alešově ulici. V naší jídelně ve Skálově ulici se stravují naši žáci 2.stupně, studenti a učitelé SUPŠ a VOŠ Turnov, zaměstnanci ZUŠ a Žluté ponorky. Jídelna je také otevřená strávníkům zvenčí. Vozíme také 80 obědů do ZŠ v Mašově. V našem zařízení pracuje včetně mě 12 zaměstnanců.

V nynější době covidové se i my potýkáme s nedostatkem pracovníků v důsledku nemocnosti. Snažíme se reagovat pružně a operativně, což je často velice náročné. I přes to bohužel došlo v důsledku onemocnění převážné většiny zaměstnanců k týdennímu přerušení provozu.

Další problémy jsou spojené spíše s financemi. Naše kuchyně byla vybudována v roce 1985 a elektrické rozvody, odpady i vodovodní potrubí si žádají generální opravu.

Při nárůstu strávníků je třeba i doplnění a modernizace zařízení kuchyně. Vedení školy je vstřícné a opravdu se snaží postupně kuchyň dovybavit i s využitím různých dotací.

Byly nakoupeny nerezové stoly, nové výdejní vozíky, pánve a další kuchyňské stroje, letos byla realizována kompletní hardwarová a softwarová výměna dosluhujícího výdejního systému, to vše řádově v ceně mnoha set tisíc korun.

I přes všechny tyto snahy se v naší kuchyni bohužel stále drží i muzejní kousky strojního vybavení. Zlepšilo se mnoho, ale vzhledem k tomu, že jsme jedním ze dvou nejvýznamnějších školních stravovacích provozů v Turnově, naše kuchyně opravdu volá po celkové výrazné rekonstrukci.

Jakou podporu a od koho byste uvítali?

Uvítali bychom i náměty od strávníků na nové recepty. Samozřejmě by se zvedla kultura stravování i s větším prostorem jídelny a plynulejší organizací odchodu žáků na obědy. Toto vyřešit není vůbec snadné, jsme limitováni jednak omezeným prostorem jídelny a zároveň školním rozvrhem.

Máte vysledované nějaké TOP jídlo, které dětem nejvíce chutná? A naopak?

Ti, co mají rádi sladké, ocení buchtičky se šodó, řízek nezklame, ale jednoznačně vede svíčková. Hodně žáci vracejí luštěniny, ale i ty patří bohužel do spotřebního koše. Proto se je snažíme zařazovat spíše ve formě polévek než jako hlavní jídlo.

Vnímáte nějaký vývoj v čase, kdy zde děláte vedoucí. Co se změnilo. K lepšímu i k horšímu?

Jsem tu dvanáct let. Rozhodně se zlepšila atmosféra v kuchyni, mnohem lépe komunikujeme a vycházíme si vstříc. Současně se zlepšila spolupráce a vzájemná důvěra s vedením školy a určitě i vztahy mezi učiteli a provozními zaměstnanci. To se nedá s dobou, kdy jsem nastoupila srovnat.

V jídelně je dnes samozřejmě větší hluk a delší fronty na oběd. Ale to je dáno nárůstem stravovaných, za což jsme ale samozřejmě rádi, neboť to svědčí o tom, že strávníkům u nás chutná. A čím více obědů, tím lepší je ekonomika provozu.

Vím, že máme mezi žáky diabetiky, alergiky. Koho můžete zohlednit a vyjít mu vstříc, kde už to možné není?

Snažíme se být vstřícní ke specifickým výživovým požadavkům některých žáků, kteří ze zdravotních důvodů mají různá dietní omezení. Dietní stravování sice neposkytujeme, ale pokud je to v našich silách, rádi vyhovíme. U diabetiků posílají rodiče jídelníček s gramáží a paní kuchařka potřebné odváží. Jsme schopni změnit přílohu a nejedná-li se přímo o striktní celiakii, zahustíme pokrm škrobem, ne moukou. U celiaků ohřejeme žákům jejich vlastní jídlo.

Co chutná vám? K jakému typu jídel tíhnete? Máte nějaké jedno zvlášť oblíbené?

Já preferuju spíše slané pokrmy. Nebráním se ani experimentům. Ráda zajdu například do vietnamské či italské restaurace a inspiruji se pro své domácí vaření. S manželem máme rádi jídla připravovaná na grilu a určitě nepohrdneme tatarským biftekem.

Kolegyně, které s vámi chodí na angličtinu, soudí, že jste v kurzu nejlepší. Předpokládám, že ráda cestujete. Poznáváte v zahraničí i tamější kuchyni nebo máte v hledáčku spíše jiné priority?

Ano, cestuji moc ráda. Ze všech zatím navštívených zemí se mi nejvíce líbilo v Maďarsku. Jejich temperament, kuchyně a jazyk. Mým snem je naučit se alespoň trochu maďarsky.

V současné době cestujeme spíše po Čechách. Naše země je krásná a má spoustu pozoruhodných památek. Jen je nedokážeme tolik propagovat. Svoji prozatím skromnou znalost angličtiny jsem využila paradoxně nejvíce na dovolené v Česku. Bydleli jsme, a tak se seznámili s manželi, rodilými Němci z Berlína. Paní byla profesorkou angličtiny.

Vaříte ráda?

S manželem vaříme oba. Vařím ráda a neméně ráda jídla konzumuji. Takže práce je mi i koníčkem.

Někdo právě vařením i relaxuje. Jak odpočíváte a doplňujete své síly vy?

Praktikuji relaxační techniky, například autogenní trénink a meditaci.

S manželem máme rádi turistiku a já chodím jednou týdně plavat. Také ráda čtu, mám vždy rozečtené současně dvě až tři knihy. Nějakou oddechovku, detektivku a vedle toho něco na přemýšlení, co se nedá číst rychle. Nyní mám rozečtenou autobiografii Davida Sucheta s názvem Za objektivem: můj život, což je milá kniha doplněná nádhernými fotografiemi autora. Zároveň se propracovávám Jungovou poslední, možná trochu kontroverzní knihou Odpověď na Joba.

Jak jste se k této literatuře dostala?

Analytická psychologie a zejména Jungova práce se symboly mě přitahuje už dlouho. Sama si proto vyhledávám potřebnou literaturu na dané téma a též jsem před několika lety absolvovala tříletý dálkový kurz na Vysoké škole psychosociálních studií v Praze, kde nám přednášely i renomované kapacity jako byl např. Jan Sokol nebo Jiřina Šiklová.

Je čas adventu. Máte toto období spojené s nějakými rituály?

Adventní doba se mě dotýká spíše duchovně. Vnímám ji jako příležitost k vnitřnímu ztišení a rekapitulaci.

Vánoce jsou také svátky rodiny. Můžete tu svoji nějak představit?

S manželem bydlíme v Liberci. Jsme spolu už 36let. Brali jsme se po čtyřleté známosti na vysoké škole. Manžel pochází z Olomouce a pracuje jako technolog v chemické firmě v Liberci. Máme spolu dvě děti. Starší Vojtěch pracuje ve výzkumném ústavu CONTIPRO v Dolní Dobrouči na výzkumu využití kyseliny hyaluronové a s manželkou Miriam vychovávají dva syny. Dcera Jitka žije v Praze, pracuje u společnosti CANON v propagaci a marketingu a má dvě dcery.

Co patří neodmyslitelně k vánočním svátkům ve vaší rodině?

Štědrý večer slavíme s manželem nyní komorně, nadílku máme posunutou na 2.svátek vánoční, kdy dorazí děti s vnoučaty.

Dopoledne navštívíme moji osmdesátiletou maminku, popřejeme si hezké svátky a vyměníme dárky. Odpoledne jdeme na mši u nás ve Vratislavicích, kde se potkáme s naší širokou rodinou. Jsme tady totiž skrze naše děti téměř všichni příbuzní. Po návratu domů povečeříme, jdeme na procházku, posloucháme hudbu a užíváme si klidu.

K Vánocům patří také dárky. Pro koho se vám vymýšlí nejsnadněji, a pro koho to snadné není?

Snadno se nám daří obdarovat vnoučata. Naše děti nám dají tipy a my dárky obstaráme a pak je nám odměnou radost dětí. Nejhorší je obdarovávání s manželem. Většinou něco koupíme a nevydržíme počkat s předáním až do Štědrého dne. To máme stejné. Já mám například narozeniny 13. listopadu, takže od té doby až do Vánoc dostávám dárečky průběžně. Pod stromečkem se už s manželem obdarováváme jeden druhým.

Čím vás vaši blízcí spolehlivě potěší?

Právě tou svou přítomností. Dárky pro mě nejsou tak důležité jako vztahy. To, že se sejdeme a rádi se vidíme, to je podstatné.

Máte nějaký tradiční vánoční pokrm, cukroví, ke kterému bych vás mohla požádat o recept?

Nabídla bych vám jednoduchý recept na houbovník a naši houbovou polévku, která vzniká jako jeho vedlejší produkt.

Houbovník: asi 150 g sušených hub, 5 housek, 1 střední cibule, 50 g krupice, lžíce másla, 300 ml mléka, 3 vejce, sůl, máslo a hrubá mouka na vymazání

Houby uvaříme do měkka, scedíme a pokrájíme na drobnější kousky. Vývar nevyléváme, použijeme jej na přípravu polévky.

Housky nakrájíme na kostičky, smícháme s rozšlehanými vejci a krupicí, zalijeme mlékem, osolíme a opatrně promícháme. Přidáme osmaženou cibulku a vychladlé uvařené houby. Vzniklé těsto dobře promícháme a nalijeme na pečicí plech, který jsme předtím vymazali máslem a vysypali moukou. Pečeme ve středně vyhřáté troubě, dokud houbovník nemá zlatavou kůrčičku. Houbovník se dá jíst teplý i za studena.

Houbová polévka:

Použijeme tmavý vývar z hub na přípravu houbovníku.

Vývar dle potřeby naředíme do objemu cca 1 litr, ze dvou lžic krupice a asi jedné lžíce másla připravíme růžovou jíšku, kterou zavaříme do houbového vývaru. Finálně dochutíme solí a kouskem másla.

Vánoce vedou k vděčnosti za vše dobré, čeho se nám dostává. Za co jste vděčná a co byste si přála směrem k rodině, kolegyním z provozu a celkově lidem. Takové tři vděčnosti a přání 😊

Určitě jsem vděčná za to, že máme krásný vztah s manželem a že se nám podařilo vychovat hodné děti. Přála bych jim všem zdraví, úspěch, abychom se měli pořád rádi.

Na pracovišti chci poděkovat všem za to, že máme dobré vztahy, vzájemně si důvěřujeme a můžeme se jeden na druhého spolehnout. Přála bych si, abychom i do budoucna byli k sobě vstřícní a dobře se nám spolu pracovalo. A kdyby se našel bohatý sponzor, který by zafinancoval kompletní rekonstrukci inženýrských sítí kuchyně, byla bych spokojená.

Nám všem lidem bych pak přála klidné Vánoce, abychom měli jeden pro druhého více pochopení a dostali se konečně z  této covidem limitované doby. Našim politikům přeji, aby náš stát řídili moudře a aby nás i navenek důstojně reprezentovali.