Které předměty tě bavily ve škole? Čím jsi chtěla být na základní škole?

Bavil mě dějepis a chtěla jsem být paní učitelkou. Se sestrou jsme si hrály často na školu a já jsem vždy byla paní učitelka. Ovšem také jsem ráda nakupovala v papírnictví pana Zamla kancelářské bločky a moc mě bavilo je razítkovat.

To je pěkné! Ještě jsem totiž neslyšela nikoho, kdo by chtěl být v dětství účetní, ale u tebe vnímám, že ti to povolání dělá radost. Co tě na tom těší? Co máš na své práci ráda?

Mě na tom těší, když vše vyjde, jak má. A ono to vyjít musí. Líbí se mi, že si mohu sama organizovat práci. Mám sice termíny, ale vyhovuje mi, že posloupnost prací je na mně.

No právě, mě by stresovalo, že to nevyjde. A že by mi to nevyšlo je celkem jasné a z toho hledání chyby bych asi byla říčná.

To mně taky nevyjde vše hned. A navíc je jasné, že chyba je na mé straně, počítač chybu neudělá. Někdy hledám třeba pět haléřů hodinu a někdy taky tři dny. S tím, že si od toho musím dát odstup, protože leckdy tu chybu prostě už nevidím. Ale ten pocit, když ji najdu! A zatím jsem vždy vše našla. To za to stojí.

Myslím, že to chce hodně trpělivosti, vytrvalosti pečlivosti a důslednosti.

Důslednost vyvažuju určitou rozumností. Leckdy něco udělám třeba za vás, abych kvůli nějakému drobnému nedostatku zbytečně neobtěžovala. A doma to mám podobně. V účetnictví musí být vše akurátní, přesné, na tom doma zas tolik nelpím. To bych s nimi nevyšla.

Ovšem mám určité zatížení. Třeba při věšení prádla mi musí ladit barva kolíčku s barvou trička, když dojdou kolíčky co do barev, tak aspoň na jednom kusu prádla musí být kolíčky stejného druhu, a když už ani to nevychází, tak mně to dost vadí.

Na administrativu většina lidí žehrá. Navíc úředníci bývají málokdy vstřícní a usměvaví. To ty ale jsi. Což je moc milé. Jak to děláš?

Ctím přísloví, které se mi i potvrzuje: Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá. Když chci, aby na mě druzí byli příjemní, snažím se být příjemná já na ně.

Co ti pomáhá udržet si nadhled nad tabulkami, čísly, penězi…stresem, že něco nevyjde? Neztratit při vší úředničině kontakt s lidmi?

Před kontrolami, schvalováním rozpočtu stres mám. Vím ale, že kdybych něco nevěděla, pan ředitel mě podrží. To je jistota. Jinak jsem přirozeně společenská. Při práci když potřebuju klid se odstřihnu, někdy i zavřu, a když mám chuť si popovídat, vyjedu si na své kolečkové židli ze svého azylu a přidám se k diskusi.

Promítá se tvá profese nějak i do osobního života, jsi dobrá hospodářka i doma? Uplatňuješ tam nějaké profesní dovednosti?

Byly roky, hlavně při mateřské dovolené, kdy jsem si dělala rozpočet i doma. Vedla jsem si měsíční výdaje a pečlivě odkládala na to, na co bylo třeba mít rezervu.

Jak ses vlastně dostala k práci u nás ve škole? Co jsi studovala?

Původně mám textilní průmyslovku v Liberci, studovala jsem na technickém oboru. Poté jsem si dělala VOŠ v oboru účetnictví. Před mateřskou jsem pracovala jako účetní v jedné japonské společnosti v Liberci. Po mateřské by bylo časově s dětmi náročné skloubit dojíždění, proto jsem hledala něco poblíž. A u syna ve školce v Olešnici jsem dostala od jedné maminky tip, že tady hledají účetní. Šla jsem na pohovor a byla vybrána.

Bereš si práci domů? Nemyslím jen fyzicky.

U roční uzávěrky v únoru tu bývám i o víkendu a to se mi občas stává, že i nespím, když myslím na to, abychom vyšli s rozpočtem a zda jsem na nějakou fakturu nezapomněla.

S počtem žáků přibylo i administrativy. Nastoupila k nám také tvá sestra. Jaké to je pracovat spolu? Má to nějaké přednosti? Případně nedostatky?

Určitě je moc fajn, že si rozumíme a vyjdeme vstříc. Ovšem někdy i tím, že jsme sestry, si k sobě dovolíme víc, než k cizímu, a pak nás to mrzí. Nejde o žádné velké hádky, ale spíš netrpělivost. To, že je sestra taková až urputná, chce mít vše dotažené co nejdřív, ač nemusí, jsem se o ní dozvěděla až teď při společné práci.

Je výhodou či nevýhodou mít na naší škole děti?

Nevýhodou je určitě to, že kdybych měla nějaké výhrady k výuce, tak tím, že se jedná současně o kolegyně, je to složitější. Navíc mám syna a dceru a Vojta se rád vymezuje. Kristýnka je klidnější, s ní se dohaduju spíš doma.

V čem se třeba potkáváte a kde naopak máte třecí plochy?

Vojta ten chce mít klid, tak mi většinou vše odsouhlasí a nejčastější replika je: „Mami, neboj.“ Kristýnka je tvrdohlavá, na vše si musí přijít sama. Tíhne k množství zvířat, nevadí jí práce, ani to, že je to spojené se špínou. Vojta hraje basket, je hodně zaměřený na sport a výkon. To s manželem nejsme ani jeden, navíc my jsme rádi četli, naše děti nečtou. Vojta je po Máriovi na jazyky, tedy hlavně na angličtinu, kterou využívá v tom, co potřebuje.

V čem se obohacujete s manželem? Oceňuje tvé organizační schopnosti?

Organizačně schopný je i on. Jak v práci, tak třeba při rekonstrukci bytu, či v plánování našich dovolených. Jezdíme vždy bez cestovky, vše zařídí a vyjedná, naplánuje trasu a zajímavosti on. Ovšem domácnost a třeba potřeba vymalování bytu, logistika dětí a návštěv rodičů a jiné, to je na mně.

Jak jako rodina relaxujete?

V zimě jezdíme dvakrát do zahraničí lyžovat a v létě cestujeme. Po okolí na kolech, výletujeme a do zahraničí jednou k moři a ještě na nějakou poznávačku, leckdy i s koly. Pravidelně pak ještě alespoň jednou ročně vyrážíme jen sami s manželem na prodloužený poznávací víkend. Když jsme byli v USA, tak to bylo déle.

Kde ty sama dobíjíš baterky? Co tě spolehlivě vyladí.

O víkendu si jdu ráno ráda zaběhat. To vždy přijdu s doboru náladou. Teď máme dvouměsíční štěně labradora, tak mě dobíjí i procházky s ním. O víkendu si také společně pouštíme nějaký film. Jednou měsíčně v pátek si také grilujeme kuřecí křidélka, nachystáme dipy, bagetky, colu a manžel pivo a celá rodina společně hodujeme a sledujeme nějaký film podle skutečné události – válečný, životopisný…

Co čteš? Ráda zahradničíš, pečeš, vaříš, nebo třeba nakupuješ…?

Čtu hlavně o dovolené, když je čas, líbí se mi vztahové knížky i vztahové filmy. Nezahradničím a vařím, nejtěžší je vždy přijít na to, co … Peču spíš oblíbené buchty, které jí Vojta, protože to je na buchty nevděčnější strávník. Takže perník, bábovky, tvarohový a mřížkový koláč.

Myslím, že nejen učitelé už vyhlížejí prázdniny. Kam se chystáte letos? Co bys nám doporučila?

V zimě se opakovaně vracíme do Itálie, tam to máme nejraději, tamější sjezdovky stojí zato. V létě rádi objevujeme místa, kde jsme ještě nebyli. Takže zpětně mohu doporučit třeba Sardinii. V Chorvatsku je krásné moře, ale v Sardinii ještě krásnější. A určitě neobvyklé, zajímavé to bylo na kolech podél moře v Litvě. Bylo tam levně, vstřícní lidi, plno čápů, cyklisticky příjemné pro nenáročné cyklisty. Stejně tak Holandsko, rovina, kanály, pro zpestření vždy nějaké městečko, větrné mlýny.

A kam bys vzala návštěvu tady u nás?

My máme vše za humny.

Mário má sestřenici Polku, které teď pojedeme na svatbu. Bere si Jihoafričana, který ovšem vypadá jako typický plnoštíhlý blonďatý Němec, protože má mezi předky německé kolonizátory. Poznali se v Londýně na studiích. Byli u nás nedávno. S ním byla legrace, doma z okna sleduje zebry a žirafy a tady byl nadšený z ježka a z hub. Těmi byl úplně fascinovaný. Vzali jsme je mezi rybníky – Nebák, Věžák, Vidlák, na Kost, na Trosky, Hrubou Skálu…všude je nádherně. Sami tam rádi vyrážíme na kolech.