Matěji učíš fyziku, tu mám spojenou s pokusy. Máš nějaký oblíbený? Či nějaký, kdy víš, že jdeš na jistotu, že žáky zaujme?

Jeden osvědčený mám, ale ještě jsem se k němu nedostal, budu ho zařazovat až v devátých třídách. Jde o rozsvícení diody magnetem. Je celkem efektní. Zatím největší úspěch mi na téhle škole přinesl Van de Graafův generátor. Někteří žáci si s ním opravdu rádi hrají. Ideální je, když u toho hýkají radostí, to jsem pak s hodinou spokojený. 

Teď si asi většina čtenářů musí vyhledat, o jakou pomůcku se jedná. S pomůckami tě vídám často a vím, že tě mají žáci rádi. Čím si je získáváš?

Pomůcky používám, ale dávám je spíš do ruky žákům. Nestavím hodinu na tom, že bych jim toho tolik já sám ukazoval. Řešíme běžné věci, věnujeme se třeba různému měření, ale to není tak efektní. Atraktivita asi spočívá v tom, že to mají sami v rukách. Hodně je také baví elektronické stavebnice.

Byl jsi od malička ten chlapeček, který rád koumá? Vzpomínáš na nějaké své první objevy? Jen co jsi přišel do kabinetu, zajímaly tě zamčené dveře, kam vedou, co za nimi je ☺

Myslím, že zvídavá je drtivá většina dětí, mně to jenom zůstalo. Rád jsem si hrával normálně na písku. Měl jsem takovou malou zednickou lžíci, tu jsem si opečovával, až loni jsem si ji rozšlápl. Když jsem byl větší, tak jsem byl nadšený třeba právě z té elektronické stavebnice, kterou jsem nechal pořídit do školy.

Pocházíš z učitelské rodiny? Aneb jaká byla tvá cesta za katedru?

Nepocházím, táta je vystudovaný inženýr a mamka teď sice dělá pedagogickou asistentku, ale dostala se k tomu přes sociální sféru. Mě učitelství nijak nelákalo, ale při studiu jsem si přivydělával doučováním a měl jsem dobré zpětné vazby, bavilo mě to. Když jsem získal magisterský titul, zůstal jsem na fakultě, dělal si doktorát, pracoval ve výzkumu, loni jsem obhájil v oboru teoretické částicové fyziky. Během toho jsem stihl získat i pedagogické vzdělání.
Navíc jsem od deseti let ve skautu, kde jsem pak v dospělosti ty mladší vedl. Nejdůležitější funkce jsem tam definitivně předal až s nástupem do školy. Ve skautu jsem si práci s dětmi osahal, takže jsem se učitelství nebál.

Měl jsi sám nějakého oblíbeného učitele, od něhož se třeba něčím inspiruješ?

Tehdy jsem je ale tak nevnímal. Asi nejvíc se vědomě inspiruju angličtinářkou z gymplu paní Hrádkovou. Přinášela do hodin velké množství energie a dokázala nás dokopat k aktivitě. Nenápadně nám připomínala naši vlastní zodpovědnost, nejen za výsledky ve škole, ale i za vývoj světa okolo nás.
Určitě mě ovlivnil i vynikající třídní, který je už bohužel po smrti. Ač byl o mnoho starší, rozuměl nám. Vše bral v klidu a s nadhledem.

Čeho se naopak ve své roli učitele snažíš vyvarovat. Cos opravdu rád neměl.

Vadili mi náladoví učitelé, kteří si přinášeli nepohodu zvenčí, třeba z jiné třídy. Na to si snažím dávat pozor. A nelíbilo se mi ani nadřazené chování některých učitelů.

Jako absolutně netechnický typ mi byla fyzika vždy dost vzdálená. Byla jsem ráda, že jsem vůbec pochytila, že něco nějak funguje, ale vysvětlit princip bylo už nad moje síly. Jak fyziku přibližuješ takovýmto případům?

Nepožaduju po nich složité vysvětlování. Spíš něco měří, sestavují, písemky mohou psát se sešitem, často pracují ve skupině… Když řešíme problémové úlohy, mohou použít i internet. Pak často i ti slabší, když nejsou pod tlakem a mají dost času, leccos vykouzlí. Ale teprve začínám, hledám různé způsoby a nemám ještě osvědčené přístupy.

Jmenuješ se hudec a je mi sympatické, že své matfyzácké založení vyvažuješ hudbou. Jak ses dostal k muzice?

Hudba je založená na fyzice a matematice, takže bych to vyvažováním úplně nenazval. Celou základní školu jsem navštěvoval ZUŠ a hrál na piáno.

Prosím tě, jaký je rozdíl mezi piánem a klavírem? Moje dcera chodí na klavír, ale doma křídlo nemáme, takže se podobá spíš piánu, ale je to klavír.

Rozdíl mezi piánem a klavírem fakt nevím.

Tak si to zjistíme. Hraješ pravidelně v nějaké skupině?

Ve čtrnácti jsem začal hrát na kytaru, inspiraci jsem asi našel ve skautu. V žádném uskupení a pravidelně nehraju. Kromě našich harmonizačních výjezdů s kolegy.

Máš jistě další talenty. Co tě ještě občerstvuje, dobíjí?

Baví mě translační sporty. Kdy se vlastní silou pohybuješ z místa na místo, třeba běh, koloběžka, plavání, běžky… dříve i kolo, ale teď mi koloběžka přijde zajímavější a zdravější.
Co se vaření týče, tak rád dělám jenom jednoduchá jídla, která jsou hotová do hodiny, abych měl pocit efektivity. Jako kluk jsem rád četl foglarovky a různé dobrodružné knížky. Teď moc nečtu.
S kytarou v ruce jsem si schopný brnkat dost dlouho.
Co si dopřeju jen sporadicky, ale co mi dokonale vyčistí hlavu, když si potřebuju odpočinout od lidí, je čundr. Sám venku, jednu či dvě noci.

Vím, že manželka učitelka není. Kde jste se potkali a čím tě zaujala?

Poprvé jsem ji potkal ve frontě na oběd na základce. Zaujala mě svými dlouhými vlasy. Potkávali jsme se ve skautu, ale opravdu chodit jsme spolu začali až kolem dvaceti.

Jaké máte společné koníčky? Jak spolu relaxujete?

Oba máme rádi výlety, přírodu. Eliška vystudovala fakultu životního prostředí. Mě baví do detailu prozkoumávat nejbližší okolí.
Teď, co máme Míšu, vyrážíme spíš na střídačku, aby měl ten druhý trochu času pro sebe. Ale zrovna včera jsme byli s kočárem společně. To nemůžeme úplně do divočiny. Kočár jsem už téměř za ten půl rok venčení odpravil, dostává dost zabrat.

Jak jste strávili léto?

Léto jsem strávil s rodinou. Chtěl jsem si dopřát ten neopakovatelný zážitek s miminem. Ač zpětně nahlížím, že jsem si měl možná nechat pár dní sám na zrelaxování. Týden jsme byli v Černém dole v Krkonoších. Jinak to byly spíš jednodenní záležitosti.

Máte čerstvě osmi měsíčního Míšu. Co nového jsi díky rodičovství poznal?

Ověřil jsem si, co vydržím. ☺

Jak jsi na to přišel?

Když se Míša narodil, byl jsem 14 dní na otcovské dovolené, pak byly Vánoce, byl jsem tři týdny na jednom místě, doma. To není vůbec můj styl. Potřebuju si pravidelně odpočinout i od těch nejbližších. Ale když jeden ví proč a stojí mu to za to, vydrží. 
Že si umím hrát i s miminem, to jsem předpokládal, to mě nepřekvapilo.
Co mi nejde, je denní rutina. Po našem hraní zůstává dost nepořádek. Chudák Eliška!
Přebalování jsem zvládl, respekt jsem měl z utěšování. Když Míša brečel, přejímal jsem nervozitu Elišky i Míši. Koupání, to Míšu baví a Eliška si tu kratochvíli nechala pro sebe.

Co tě těší a v čem vidíš úskalí?

Občas přemýšlím nad tím, kolik našich nešvarů se od nás bezděky učí, kolik toho přebere.
Když se raduje, je to takové opravdové. Teď už je s ním spousta legrace… 

Propojilo se ti nějak rodičovství s učitelstvím? Kdyby ti nabídli třídnictví, možnost stát se takovým dočasným tátou bandy puberťáků, co považuješ ve vztahu k žákům za podstatné?

Vzhledem k jeho věku se mi tyhle dva světy zatím nepropojují. Myslím, že jako třídní , bych měl o každém z nich něco vědět, neztratit je z dohledu.
Teď učím dva dny ještě na gymnáziu. Učím asi 270 žáků, typicky dvě hodiny týdně. Nemám na třídnictví kapacitu. V tuhle chvíli jsem rád, že tuhle pozici nemám. Rád bych si ještě nějakou dobu tohle rozkročení mezi oběma školami ponechal.
Znám ze skauta, že jak se jeden stará o nějaký kolektiv, je potřeba tomu věnovat hodně energie a pozornosti. Člověk pak přemýšlí, nad jednotlivými dětmi i po večerech a tak…

Co bys popřál nám učitelům na prahu dalšího školního roku?

Aby nám vydrželo nadšení, které tady ti učitelé mají. Myslím, že je to dost výjimečné. A samozřejmě další růst platů. 🙂