Jako jazykářka se opíráš především o slova. Máš nějaké své oblíbené slovo?

Spíš než jednotlivá slova je pro mě důležité celkové vyznění sdělení, jeho plynulost, bohatost jazyka. Ocením neotřelost, originalitu, schopnost improvizace. Líbí se mi, když i žáci dokážou uhodit tzv. hřebíček na hlavičku a výstižně, trefně něco vyjádří. Mám chvilky, kdy si užívám, že mohu mluvit, a chvilky, kdy ráda naslouchám.

Vnímáš, jak se kdo vyjadřuje? Zakopáváš o nějaké výrazy?

Zakopávám o nevhodné užití slov z hlediska gramatiky i významu. V mluvené řeči je to například „bysme“, v psaném projevu na facebooku časté špatné užití slov tip a typ, ale i jiné.

S žáky si vedeme tzv. chybária. Tam opakovaně zaznamenáváme stejná slova: ZAPOMNĚL, TAMĚJŠÍ, VYVIKLANÝ, HBITÝ, FRANCOUZSKÝ.

Je nějaký anglický výraz, který ti utkvěl? (Pamatuju si, že když jsem se učila latinské názvosloví, byla pro mě zvukomalebná klíční kost- clavicula čteno s ká)

Politeness is important – o tomto citátu mi kdysi řekl tatínek. Říkal, že by měl povinně viset v každé třídě. Často si na tento výrok vzpomenu. Zdvořilost je pro mě důležitá. A jako fanynka Star Wars mám oblíbené také May 4th be with you.

Uvažovala jsi někdy o nějaké jiné profesi? (Čím tě lákala?)

Vždycky jsem měla vztah k dětem. Už jako malá holka jsem vozila v kočárku sousedovy děti, hrály jsme si na princezny a na školu. Ve škole jsem později ráda organizovala různé akce a byla vnímána jako ta zodpovědná. Před maturitou jsem měla jedinou volbu, pedagogickou fakultu.

A který učitel či předmět byl pro tebe v té době zajímavý a čím?

Já měla vždycky blízko k matematice. Vyhovují mi pravidla. Ta používám i v češtině. V matematice jsem se později ale začala ztrácet v deskriptivní geometrii. Bylo mi jasné, že tam mám své limity. Proto jsem se odklonila k češtině. Ale pravidla, logiku a čistotu matematiky obdivuju.

Z učitelů mě nejvíc zaujal fyzikář, pan učitel Buriánek. Byl vtipný, fyziku učil velice prakticky, bavila mě jeho hravost. Zkoušel třeba pomocí kostek. Každý tedy mohl být vyvolán kdykoli.

Jak ses tedy dostala k jazykům? Čím si tě přitáhly?

Na nich se mi líbí bohatost. Mám ráda příběhy a jejich sepětí se životem. Příběhy nám mohou pomoci překlenout složitá období, ukázat směr.

Jaká knížka ti teď leží na nočním stolku? Jaký je tvůj oblíbený žánr?

Na četbu potřebuju klid. Nejvíce si čtení užívám o letních prázdninách, to vydržím číst i hodiny. Nemám jeden oblíbený žánr, někdy sáhnu po románu pro ženy, jindy po detektivce. Teď mi leží na stolku Plovárna od Libby Page.

Byla jsi zapojená v projektu Učíme se příběhem a Zkoumavé čtení. Čím tě obohatily?

Jedná se o nový směr výuky literatury zaměřený převážně na porozumění textu a ponoření do příběhu. Oba projekty mi pomohly oprostit se od tradiční chronologické výuky literatury. Cílem je podpořit dětské čtenářství, prožitek z četby. Neodradit memorováním dat a knihami, které pro ně nejsou aktuální a srozumitelné, k tomu dozrají na střední škole.

Cením si toho, že zdejší vedení nás v tomto směru podporuje. Mám také skvělé kolegyně a vím, že se o ně mohu opřít a stále mě inspirují.

Doporučila bys nějaký titul dětské literatury, který jsi vnímala jako objevný, zajímavý?

Moc se mi líbí kniha Gorila a já, Ztraceni v čase a také Klárka a 11 babiček. Jako autorku jsem objevila L. Lowryovou a její volnou trilogii Dárce, Hledání modré a Posel v temném lese.

Mluvnice je část češtiny, která nenabízí tolik prostoru ke kreativitě jako literatura či sloh. Přesto je hlavně na základní škole důležitá. Jak pro ni motivovat žáky?

Já stále žákům opakuji, že znalost pravopisu je součástí jejich vizitky, ať už píší motivační dopis zaměstnavateli nebo soukromou zprávu. Pokud píší s hrubkami, může to čtenáře ovlivnit natolik, že v jeho očích klesnou.

Co tě vedlo k volbě angličtiny?

Po maturitě jsem studovala rok angličtinu na jazykové škole v Praze, protože jsem neměla odvahu odjet do ciziny. Angličtina mě ale zajímala a chtěla jsem se jí věnovat.

Která anglicky mluvící země je ti nejbližší? Kam by ses ještě ráda podívala?

Srdcovkou je pro mě Velká Británie a moc ráda pro ni získávám žáky. Poprvé jsem tam byla v primě na gymnáziu a dodnes si pamatuju, jaký na mě Anglie udělala dojem – její tradice, vznešenost. Moc se mi líbí toulky po Londýně, proto tam ráda organizuji zájezdy pro žáky a chci jim dopřát totéž.

Jsi také třídní učitelkou, letos už máš devítku. Co je pro tebe jako třídní podstatné?

Nejdůležitější pro mě je nastavení bezpečného prostředí důvěry. Mám za to, že je to spojené s pravidly. A snažím se, abychom měli s žáky partnerský vztah postavený na vzájemném respektu a úctě. Důležité je také mít oporu v kolegyních, vědět, že nám jde o totéž, učit spokojené žáky.

Krom toho pracuješ na naší škole také v oblasti prevence patologických jevů. Co vnímáš jako největší trápení dnešních dětí? Co považuješ v této pozici za důležité v prevenci?

Nejvíc se na dětech podepisuje nedostatek času ke společnému povídání. Stále platí známé: sdílená radost je dvojnásobná a naopak sdílené trápení poloviční. K tomu je ale potřeba nastavit bezpečné prostředí. A to i mezi spolužáky. Čas, ten jim ukrajuje virtuální svět. Podle mého by mohlo pomoci i omezení telefonů ve škole. Pak by spolu žáci o přestávkách i víc mluvili.

Práce ve školství je náročná, co tě stojí nejvíce energie?

Určitě mi bere energii nadměrná byrokracie. Nejtěžší je pro mě tlak ke konci pololetí spojený s hodnocením. A nejvíce síly ztrácím, porušují-li se nastavená pravidla.

Vadí mi také naschvály, a když někdo opakovaně nabourává pohodu a upozorňuje na sebe na úkor druhých.

Jak své síly obnovuješ?

Potřebuji klid, ticho, kávu…Nabíjí mě slunné dny. Jsem ve znamení Vah, tak klid vyvažuje práce na zahradě, výlety, mám ráda, když se mé děti smějí, jsou spokojené, relaxuji u deskových her s rodinou či přáteli. Někdy mě uspokojí vyluštěná křížovka, to mám po mamince.

Jsi propagátorka deskových a karetních her. Doporučila bys nám nějakou novou, která určitě stojí za pozornost?

Mám ráda abstraktní hry. Z nich si užívám AZUL, která lahodí svými barevnými kameny i oku. Teď vyšla už její čtvrtá verze, tu bych si přála najít pod stromečkem.

Jak jste se poznali s manželem? V čem je pro tebe manžel největší oporou?

S Čestmírem jsme se poznali na hudebním festivalu Keltská noc. Seznámili nás naši přátelé. Manžel je pracovitý, milující otec. Dokážeme se spolu na procházkách krásně kochat a rádi pěkné záběry fotíme.

Jak jako rodina trávíte nejraději čas? Co si opravdu užíváte?

Moc rádi spolu výletujeme. Nemusí to být nutně do zahraničí, ale rádi objevujeme hezká nová místa. Barunka se mnou sdílí vášeň pro deskové hry a Vojta se rád realizuje v kuchyni a zkouší nové recepty. To velmi vítám. Láskou všech členů rodiny je náš maltézský psík – Lucky.

Až dokončíme zazimování zahrady a stáhneme se víc domů, určitě k podzimu patří i dobrý film a nějaká dobrůtka. Vím, že obé máš ráda a také ráda sdílíš s druhými.

Dáš nám nějaký tip na film i recept na nějaký mls?

Určitě moc doporučuji aktuální film Kde zpívají raci. Četla jsem i knižní předlohu a byla jsem mile překvapená, jak se tvůrcům zdařila filmová adaptace. A teď se těším v prosinci na dvojku Avatara.

Při našich domácích filmových večerech jsou největším hitem sýrové chipsy. Jejich příprava je velmi jednoduchá, v podstatě jde o plátky sýra upečené do křupava v troubě. A s Barunkou milujeme salát z rajčat a balkánského sýra.

Babí léto pomalu střídají podzimní plískanice. Co ti tohle období spolehlivě zpříjemní?

Určitě deskové hry a atmosféru pohody spolehlivě podpoří vonné svíčky a sklenka dobrého bílého vína. S manželem jsme si teď dopřáli taneční kurzy. Při nich zažívám déjàvu, protože nás vede stejný taneční mistr jako v mládí, pan Mertlík.

Nastává opět doba chřipek, covidu a nachlazení, více suplování a únavy? Na co se v tomto čase zaměřit, na co se ty sama v našem školním prostředí teď těšíš?

Těším se na dobu adventu. Mám pocit, že to zpomalení, zklidnění, vůně, světýlka a rozdávání radosti je na Vánocích to nejhezčí.