Máme čas adventu. Co pro tebe tato doba znamená?

Je to čas zklidnění. Tak se ve svém nacpaném diáři snažím škrtat a mít prostor na setkání s přáteli a na své děti. Moc nepeču, nepřeháním to s úklidem, ale chci se ztišit, zvolnit. Ne vždy se to daří, protože ve škole je mnohem víc akcí, čekají nás besídky dětí …

Propojuješ advent nějak i s výukou?

Každý den začínáme s dětmi v ranním kruhu. Rituály jsou důležité. Teď v adventu si k tomu rozsvítíme svíčku a čtu jim příběhy postav z vystřihovacího betlému malířky Renaty Klogner Štolbové. Zpíváme každé ráno písničky a postupně přidáváme koledy, má to v pološeru začátku dne svou atmosféru. Hrajeme také hru „Tajný přítel“. Každý se tajně stará o jednoho ze spolužáků, aby mu bylo mezi námi dobře. Osobnostní a sociální výchova, na kterou se zaměřuji, prostupuje výuku stále.

Jak vybalancováváš různý přístup v rodinách k zprostředkování vánoční nadílky? Naděluje u vás Ježíšek, rodiče nebo to nějak propojujete?

Nezasahuju do toho, poslouchám děti, jak si o nadílce povídají a mě samotné se přímo neptají, jak to mám. Nechávám to otevřené. Svému svěřenci tajný přítel dárek chystá. Nejde o to, kdo dárky naděluje, ale o radost obdarovaného a tím i dárce. To se krásně propojuje s těmi příběhy, co si společně čteme.

Jak se slavily Vánoce u vás doma?

Jsem z věřící rodiny, tak pro nás advent byl důležitý a Vánocemi vrcholil. Štědrý den byl ještě pracovní, zdobili jsme stromeček, chystali vše na večer, drželi půst i od televize, poslouchali jsme koledy. U večeře jsme si četli začátek Janova evangelia. A protože jsme byli muzikantskou rodinou, se sourozenci jsme doprovázeli půlnoční mši v kostele hrou na flétny i zpěvem.

Co sis přenesla do vlastní rodiny?

I ve své současné rodině máme Štědrý den ještě trošku pracovní. V poledne se scházíme s přáteli v Rakousích u živého betléma, kde hrajeme a zpíváme. Večeříme včas, protože kluci jsou ještě docela malí, a když jsou unavení, jsou pak mrzutí. Na mši jdeme až druhý den.

Pocházíš z jižních Čech. Je něco, co tu postrádáš, čím si tě naopak Český ráj získal?

Krajina je tady jiná, ale krásná. Také všude kousek do přírody, výhodou jsou hory za humny. My to měli na hory dál, pocházím od Tábora. Postrádám tu své domovské skautské středisko, celou naši partu. Mrzí mě, že ty mladší už neznám a oni neznají mě. Také mám daleko svou rodinu.

Od té doby, co jsem po mateřské začala pracovat, jsem si tu našla i víc přátel a zapustila kořeny. Už jsem tu doma.

Učíš druháčky. V čem je to jiné oproti loňskému roku?

Jsou už mnohem samostatnější, už máme zažitá třídní pravidla a i práce víc odsejpá. Je to takové vydechnutí po té první třídě a nadechnutí před třetí. Jsme také víc sehrané s Terkou, mou asistentkou, což je fajn.

Kdyby ses měla rozhodnout mezi elementaristkou – učením prvních třech tříd či pro práci s těmi staršími, čtvrťáky a páťáky, ke kterým dětem máš blíž a v čem?

Myslím si, že je dobré během prvního stupně změnit třídního učitele. Ale teď nedokážu jednoznačně říct své preference. Každá práce je jinak náročná a asi bych nechtěla stabilně dlouhodobě učit jen na jednom pólu. Je potřeba přepínat a neztratit kontakt s některou částí prvního stupně. Je ovšem pravda, že s těmi mladšími si připadám svobodnější v možnosti kontinuálně a dle potřeb vést výuku v celém dni. U těch starších vstupují do procesu i jiní učitelé a je třeba to zohlednit. Někdy nutnost něco ukončit naruší příležitost dotáhnout, co je potřeba.

Kdo ti byl inspirací pro učitelství na prvním stupni?

Od malička jsem byla ve skautu, vedla oddíl, práce s dětmi mi byla blízká. Současně jsem si osahala, že s puberťáky bych to nedala. Jsou mi bližší mladší děti.

Na co ráda vzpomínáš ty sama ze školních let bez ohledu na stupeň vzdělání? Co tě vtom dobrém smyslu poznamenalo?

Určitě konkrétní učitelé, kteří působili hodně lidsky. Na vysoké škole jednoznačně pan profesor Hejný a jeho tým. Jejich způsob kladení otázek, celkové jednání s druhými. To bylo klíčové, to mě ovlivnilo moc. Pak také didaktička češtiny, která měla dlouholetou praxi a uměla nás usměrnit i ve vedení třídy, ukázat kudy ne.

Bylo něco, na co ráda nevzpomínáš a jsi citlivá dodnes i v roli učitelky?

Hodně jsem vnímala jakoukoli nespravedlnost či ponižování ze strany učitelů. Na gymplu jsem měla na vše odpověď a často si tak nabíhala na konfrontaci. Byla jsem hodně živá a těkavá a až v dospělosti jsem si pojmenovala, že tam možná byla porucha pozornosti. Mám pochopení pro děti s tímtéž zatížením.

Jak tě vybavili rodiče pro tuto profesi? Co jsi od nich dostala?

Mamka je dětský psychiatr, taťka studoval chemii a oba pracovali v opařanské dětské psychiatrické léčebně, bydleli jsme v areálu. Od mamky mám určitě trpělivost a schopnost empatie. Taťka byl skaut. Oba rodiče nás vedli k zodpovědnosti a samostatnosti. Mám o tři roky staršího bratra a sestru, dvojčata.

Jak vnímá tvou profesi manžel? Je pro tebe v něčem obohacením jeho profese?

Michal je stavař a asi je dobře, že jsme každý z jiného prostředí. Když už pronese nějaký komentář k mé práci, tak je většinou dost trefný.

Máš dva kluky. Je to výhodou pro porozumění žáčkům klukům?

Kluci jsou si blízko věkem, jsou parťáci, ale dokážou se i servat kvůli maličkosti. Jsou hodně živí. Rozumím tedy tomu, že se kluci mohou projevovat hlučněji a jsou divočejší, potřebují to. Současně jako holka umím nacítit i tu holčičí energii a chápu jejich potřeby.

Ráda muzicíruješ. Kdo tě vedl k hudbě? Jaký žánr ráda posloucháš?

Taťkova rodina je celá hudební, geny tam jsou hodně výrazné. Taťka nás v hudbě vždycky podporoval. V ZUŠ jsem hrála na flétnu, na klavír a kytaru jsem samouk. Ráda si zahraju od country po současnou hudbu napříč žánry a stejně to mám poslechově. Od klasiky po metal.

Mám moc ráda poezii, Skácela, Kainara, Hraběte… V poslední době hodně poslouchám Mišíka, Hradišťan, z žen třeba Lenku Novou. Neumím oddělit hudbu od textu, text je pro mě důležitá součást, musím mu rozumět.

Vnímáš stejně i zahraniční produkci?

V angličtině rozhodně. Mám angličtinu v rámci 1. stupně vystudovanou a byla jsem rok v Anglii jako au pair. Když tedy přímo něčemu nerozumím, či nechápu kontext v textu písně, musím si to dohledat, přeložit. To mě ale současně limituje v tom, že pokud textu nerozumím, ruší mě to, tolik si poslech neužiju.

Je to hudební výchova, ke které máš z výchov nejblíže?

Přestože mám k hudbě blízko i teoreticky, ve finále se mi učí obtížně. Sice hodně zpíváme i mimo hudební výchovu, věnuju se rytmice, ale metodicky v ní jistotu necítím. Což je paradox. Výchovy považuju za hodně důležité, ale nejsou mou silnou stránkou.

Jsi učitelkou, která se ráda inspiruje novými směry a přístupy ve výuce. Co tě v posledních letech nejvíce ovlivnilo a jak se to promítlo do tvého přístupu k výuce.

Zkouším nové metody, ale bez ohledu na metodu zjišťuju, že je stejně nejdůležitější přístup učitele. Vnímání potřeb konkrétního dítěte. Učím sice například čtení genetickou metodou, ale mám žáky, kteří potřebují slabikovat. Žádná metoda není samospásná.

Učíš malé děti, sama máš doma dva prvostupňové synky, kde se dobíjíš? Kde si kompenzuješ toto zaměření na aktivity pro malé děti?

Ráda běhám, večer si zahraju na klavír se sluchátky, abych nerušila ostatní. V rámci vodních skautů děláme vzdělávací víkendy pro dospělé skauty, to mě hodně nabíjí. Ideální je také víkend bez dětí s přáteli.

Vím, že navíc ještě stavíte dům. Na co se v domku po přesídlení nejvíc těšíš?

Na to, že nebudu muset řešit, kdy zapnout pračku kvůli hluku a napomínat děti, abychom nerušili sousedy. Těším se na zahradu a možnost kdykoli vyjít ven.

Tahle doba je náročná na čas jen pro partnerství. Co podnikáte s manželem jen sami dva. Co vás společně těší, co rádi sdílíte?

Rádi spolu sportujeme, v zimě lyžujeme, baví nás kolo, dobrá hudba…Společný čas s přáteli.

Kdybys měla jen den sama pro sebe, jak bys ho strávila?

Určitě bych si šla zaběhat. Nejdříve bych ale dlouho spala. Četla bych si, dala nejednu dobrou kávu a asi bych se potřebovala setkat s některou z kamarádek.

Jaký dárek by sis ráda pod stromečkem rozbalila?

Pohodu doma.

Co bys nám učitelům a žákům popřála nejen pro čas vánoční?

Abychom si dokázali užívat společné chvíle. Hledat si to hezký v tom, co máme. Aby nám spolu bylo dobře.