Máme babí léto, listí stromů se pomalu zbarvuje. Jako výtvarnici jsou ti podzimní barvy blízké, nebo preferuješ jiné roční období a jiné odstíny?

Na podzimu obdivuju tu neuvěřitelnou škálu barev a rozmanitost., líbí se mi i mraky, studené tóny podzimní oblohy a jak se krásně zbarvuje při západu slunce. Barvy, které se mi líbí si najdu v každém ročním období.

Projevuje se tvé vnímání barev i na tvém oblečení? Třeba to, jaký jsi barevný typ. Nebo je to spíš otázkou nálady či omezenosti šatníku?

Šatník mám barevně omezený dost. Pestré barvy ocením v přírodě i na druhých lidech, sama ale volím spíš méně nápadné. V interiéru mám ráda bílé stěny v kombinaci se dřevem. Venku na mě příjemně působí třeba šedomodré bouřkové mraky.

Byla jsi tvořivá už v dětství?

Vzpomínám si, jak jsem si u babičky obalila prsty modelínou a potom si je odlévala do sádry. Občas něco vymodelovala z jílu nebo vyryla obličej do kousku pískovce. Dlouho jsme ho měli vystavený doma, ačkoli nebyla úplně povedená. Vždycky jsem ráda kreslila, chodila jsem na výtvarný obor do základní umělecké školy. Kreslení byl asi můj únik v období puberty, kdy mi vyhovovalo být sama v pokojíčku a kreslit si.

Jak sama vzpomínáš na hodiny výtvarné výchovy na základní škole?

Na vysvědčení jsem měla jedničky, ale pamatuju si, že během hodin se mi taky leccos nepovedlo. Doma jsem si kreslila podle předloh, které jsem si vybrala sama. Jak podle knížek, tak podle modelů, třeba různá zátiší z hliněných nádob, co jsme měli v kuchyni vystavené nad kuchyňskou linkou.

Kdo tě nasměroval touto profesní cestou? Proč právě učitelství a výtvarná výchova?

Bavilo mě kreslení, byla jsem manuálně zručná, tak jsem po základní škole zamířila na SUPŠ Turnov. Mamka brousila kameny, já jsem si na „špéře“ vybrala obor zlatnice. Uživit se jako zlatník snadné není, už jen pořízení zlatnické dílny je finančně nákladné. Pokračovala jsem tedy ve studiu jednooborové výtvarné výchovy na PedF UJEP v Ústí nad Labem.

Jaké období výtvarného umění je ti blízké? Čím?

Mám ráda starý Egypt, ohromující gotickou architekturu, barokní sochy a obrazy, co na vás koukají ze všech koutů místnosti, ale i umění současnější. Při studiu na VŠ mě zaujalo konceptuální umění z 60. a 70. let 20. století. V něm jde především o myšlenku, ideu autora. Ta je víc než jeho práce a výsledek. Umělci jím reagovali na absurditu a nesvobodu tehdejšího režimu. Jejich nápady mě fascinovaly a dokázaly rozesmát. Například Jiří Kovanda si dal s několika přáteli sraz na Staroměstském náměstí a po chvilce povídání si v hloučku se rozeběhl a utekl jim.

Co je pro tebe ve výuce výtvarné výchovy podstatné? Jak získat žáky, kteří výtvarné oko a um do vínku nedostali?

Cestu k získání žáků, které výtvarný projev nebaví, stále hledám. Na počátku jsem se snažila zaujmout všechny. Pochopila jsem ale, že pokud dotyčný už předem nechce, ať udělám cokoli, jeho rozhodnutí nezměním. Je těžké to přijmout, ale je to tak. Mým cílem je tedy, aby si vyzkoušeli nejrůznější techniky: modelování, kašírování, kresbu, perokresbu, malbu a další. A je pro mě povzbuzením, když vidím, že se chytli, že je to baví.

Kde hledáš inspiraci pro výuku?

Všude kolem sebe. Nedávno mě na fotbalovém hřišti, kde měl syn zápas, zaujaly orosené pavučiny na zábradlí. Žáci mé nadšení tolik nesdíleli, ale mnohým se náramně povedly.

Tvoříš i nějaká svá díla? Nemáš ambice na vlastní výstavu? Visí ti doma nějaké vlastní obrazy? Jak se tvá kreativita odráží třeba ve výzdobě vašeho bytu?

V bytě mi visí portréty synů, které jsem kreslila, když byli malí. Jinak se výtvarně spíš realizuji výzdobou, která má nějaký účel. Maluji doma na okna sezónní výjevy, zdobím naše vrata. Do školy jsem tvořila auto do fotokoutku při Škole hrou, teď pracuji na výzdobě na školní halloweenskou stezku. Často mně hodně času zabere konstrukční řešení problému.

Potřebuji ke své spokojenosti něco, co přináší viditelný výsledek.

Jak tvé umění vnímá a podporuje manžel?

Manžel výtvarnou výchovu nikdy rád neměl. Každý výtvarník navíc hromadí jakýkoli materiál se slovy „to se bude hodit“. Z toho manžel opravdu nadšený není.

Máte dva synky, projevuje se už u některého z nich výtvarné nadání?

Starší Ríša měl ve školce období, kdy maloval vlastní návrhy vlajek plné geometrických barevných obrazců. Mladší mi rád pomáhá, když něco vyrábím.

Kromě výtvarného umění máš blízko i hudbě. Zpíváš v kapele, jak ses k tomu dostala?

Taťka vede kapelu Veselí pozůstalí. Když mi bylo asi patnáct, kvůli nachlazení přišel o hlas a povolal na záskok nás se sestrou. A už jsme v ní obě zůstaly. Obě jsme zpívaly také ve sboru.

Učíš u nás i hudební výchovu. Jak k této výchově přistupuješ? Co žáky baví, v čem vidíš úskalí této výuky?

Pokud nemáš ve třídě žáky hudebně nadané, kteří cítí rytmus, je to práce opravdu náročná. Někdy se jim to snažím zpestřit pohybovou rytmickou aktivitou a tam zas u starších ročníků leckdy narážím na pubertální stud, kdy se nechtějí projevovat před ostatními.

Co dnes žáci poslouchají? Můžeš se jimi nějak inspirovat při výuce?

Dost žáků poslouchá rap, který ale není vhodný do školního prostředí pro vulgaritu a obsah textů.

Šesťáci jsou ještě hraví, jak začnou chlapci mutovat, směrujeme výuku k hudební teorii. Často se žáci neshodnou na výběru toho, co by si zazpívali. Je fajn, když alespoň půlka třídy zpívá a křepčí s chutí, zapojí se. Všem se zavděčit nedá.

Všichni jsou zapojeni, když využívám boomwhackers, „tónové trubky“. To je baví. Díky písním, které jsou pro ně upravené na YouTube, si zahrají všichni.

Krom výtvarné a hudební výchovy máš blízko i ke sportu. Hraješ volejbal. Jak ses dostala k tomuto koníčku? V čem tě obohacuje?

Rodiče hráli v Ohrazenicích volejbal s kamarády a my děti přihlížely a hrály si spolu. Se sestrou jsme volejbal začaly hrát na konci základní školy. Přes něj jsem poznala i svého budoucího manžela. Díky volejbalu máme dobrou partu, upustím při něm páru a vyhovuje mi, že je to sport kolektivní, ale bezkontaktní.

Kde se sama realizuješ, dobíjíš ve volném čase nejvíc? Jaká aktivita tě spolehlivě občerství?

Občas je fajn být úplně sama. Vyhovuje mi a potřebuju být v tichu. Jen být. Nebo si v klidu něco tvořím, či se na chvíli začtu do nějaké knihy z oboru. K beletrii se nedostanu. Občerství mě také pobyt v přírodě.

V čem se potkáváte jako rodina? Jsi jediná holka v rodině.

Sportujeme. Všichni bruslíme, lyžujeme, vyjíždíme na kole. Rádi také houbaříme. Mně naprosto vyhovuje být součástí klučičí smečky. Jejich zájmy s chutí sdílím. Hrát si s panenkami by mě nebavilo.

Kde sdílíš a rozvíjíš své ženské vnímání světa?

Hrajeme ženský volejbal, takže tam. A k popovídání s kamarádkami se příležitost vždy najde. Jako holky spolu chodíme na ples, do kina, pořádáme společné vánoční pečení.

Intenzivně teď s kolegyní chystáte pro první stupeň s žáky vyšších ročníků strašidelnou halloweenskou stezku. Jak vás to napadlo?

Tahle tématika je mi blízká, takže když s tím Růža přišla, ráda jsem souhlasila. Máme díky tomu i náměty do hodin výtvarné a pracovní výchovy. Chtěly bychom z toho udělat tradici, která propojí žáky posledních ročníků a prvního stupně. Ač nám to zabírá spoustu volného času, kdy po večerech vyrábíme kulisy, tak nás motivují loňské dobré ohlasy. Věříme, že i letos ji návštěvníci ocení.

Poté nás čeká vyrábění na vánoční trhy.

Na co se v nejbližším období těšíš ty sama?

V delším horizontu se těším na klid a pohodu o vánočních svátcích.