Máme tu zatím stále poměrně teplý barevný podzim, s jakým sportem se ti pojí? Kdybys měla pro každé roční období zvolit jeden…jaké by sis vybrala?

Celoročně u nás vede hokej. Z pohledu sportů, které sama aktivně provozuju, se mi s létem jednoznačně pojí beachvolejbal, se zimou pak lyžování, jak sjezdové tak běžky, s jarem asi kolo a podzim mám ve znamení běhu.

Ke kterému sportu máš ty sama nejblíže? A čím si tě získal?

Sport mě provází odmalička. Když na něj nemám dost času, nejsem ve své kůži a cítím se podrážděná. Nedokážu si vybrat jen jeden. Mám ráda kolektivní sporty, když se sejde fajn parta lidí. Ráda vzpomínám na pravidelné setkávání při florbale na předchozí škole. Příjemná byla skutečnost, že hráli jak učitelé, tak žáci. I v dospělosti jsem přijímala různé výzvy a třeba začala hrát fotbal, dokonce jsem se stala hráčkou 1. ligy za Krásnou Studánku Liberec – na chvilku, spíše na lavičce, ale zní to dobře.

Je sport, ke kterému vztah nemáš?

Napadá mě sumo. Dříve jsem moc nemusela jógu. Nudila mě. S věkem ale pociťuji její blahodárné účinky. Cvičím podle YouTube a mladší syn se ke mně leckdy přidá.

Na který sport slyší žactvo druhého stupně? Kterým je spolehlivě rozhýbáš? Je takový?

Kluci po mně nejvíc chtějí basket a florbal. Děvčata zase volejbal a přehazovanou. Občas je to tedy dobrodružné, protože mám v osmé třídě jenom smíšené skupiny.

Vždy hodně fungovalo, když jsem se aktivně zapojovala s dětmi, vzbudí to jejich zájem. V současnosti se mi to daří méně kvůli větším počtům dětí na tělocviku. Při kolektivních sportech střídáme, takže chci, aby se hýbaly hlavně děti.

Víme, že moderní technologie mají vliv na to, že se dnešní mládež méně hýbe. Vnímáš to jako tělocvikářka? A co s tím?

Přirozená pohybová šikovnost se vytrácí. Problém je u kotoulů, ve šplhu, bojí se cviků na hrazdě, přeskoků přes kozu. Myslím, že velký vliv má rodina. Jaké mají doma návyky. Zda je to víc o televizi, počítači, mobilu, či chodí s rodiči na procházky, výlety, na kolo. Vzorem jsme i my učitelé.

Kdo tebe ovlivnil natolik, že sis vybrala právě tělocvik jako jednu z abrobací?

Od dětství jsem chodila u nás ve Vansdorfu na atletiku a poté na sportovní druhý stupeň základní školy. K tomu jsem měla další řadu převážně sportovních kroužků, zkusila jsem dokonce i kung-fu. Byla jsem členkou oddílu lyžařů. Rodiče mě vždycky ve všem, co jsem chtěla vyzkoušet, podporovali. Po strojní průmyslovce jsem rozhodně chtěla studovat něco, co by bylo spojené se sportem. Díky své všestrannosti jsem se tedy dostala mezi deset přijatých na aprobaci tělocvik- čeština v Liberci. Dala jsem tak přednost pedagogické dráze před trenérstvím v Praze, o kterém jsem také uvažovala.

Jak vzpomínáš ty sama na výuku tělocviku na základní škole? Byl ti nějaký učitel tělocviku v něčím příkladem, inspirací?

Ve škole mi z výuky nic kromě toho, že jsme často hráli fotbal, neutkvělo. Spíš si vybavuju to, jak jsem vzhlížela na atletice k těm starším atletům. V téhle době jsem i sama začala běhat. Chtěla jsem mít fyzičku, výdrž, vyhrávat…Cítila jsem se v tom dobře. Dlouho bylo mojí vášní také kolo, nejprve horské a později silniční. Jeden takový závoďák mi visí doma na háku, po tom, co se mi narodily děti, se na něj trochu práší…

Vaše dva synky vedete k hokeji. Proč zrovna hokej?

Protože kdybych já byla kluk, tak hraju rozhodně hokej. Na základní škole jsme měli možnost si zahrát ve výstroji hokej a litovala jsem, že tehdy ještě dívčí týmy nebyly. Bruslila jsem vždy, to mě naučil táta.

Hokej má vše, rychlost, průbojnost, chytrost a trochu bolí. U něj se fakt zboříš a to jsem dřív potřebovala.

Klukům jsme to nabídli a zatím se jim líbí. Manžel také bruslí, ale na rozdíl ode mě není zaměřený na výkon. Skrze kluky ale hokeji také propadl.

Vím, že se starším synem Ondrou vstáváš i na tréninky ještě před začátkem výuky. To by mě odrovnalo. Jak se vstává Ondrovi a jak tobě? Není pak odpoledne o to dříve unavený? Či jste kvůli tomu posunuli večerku?

Ondra je zlatej, opravdu vstane a jde. Je neuvěřitelný. Já se na led těším, bruslím tam s nimi a je to pro mě bonus. Ranní aktivita mě nabudí na celý den. Ondra to zvládá dobře. Večerku mají oba synové stále stejně, v osm jsou v posteli. A je pravda, že si Ondra umí říct, bez zneužívání, když je unavený. Zrovna včera třeba netrénoval.

A jak nahlížíš jako maminka a současně tělocvikářka na diskuse o tom, kdy začínat se specifikací ve sportu a zda není zdravější všestranný rozvoj?

Určitě je všestranný rozvoj zdravější. Proto taky kluky trápím s kompenzačními cviky a snažíme se chodit plavat. Nicméně jsme v rozjetém vlaku, ze kterého nejde a ani nechceme vystoupit. Dokud je to bude bavit, chceme je podporovat.

Oba prokázali všestrannost i vítězstvím ve své kategorii v triatlonu, který zahrnuje plavání, kolo a běh.

Tvojí druhou aprobací je čeština. Kdo ti byl inspirací k této volbě?

Možná dějepisář na základní škole, který svůj výklad hodně propojovat s češtinou a pak češtinářka na střední škole. A jako holku mě lákalo opravovat testy, což momentálně opravdu není mé hobby.

Vím, že jsi systematik, máš blíž k mluvnici, slohu či literatuře? Co je podle tebe ze současných výukových trendů v češtině nejdůležitější?

Mluvnice není něco, co děti táhne, ale myslím, že je opravdu důležitá a vše zastřešuje. Nejlepší cesta je podle mě v propojování. To se nám daří třeba v dílnách čtení a psaní, kdy vznikají krásné vlastní texty, kde leckdy využijeme i právě probírané mluvnické učivo.

Jakou máš teď rozečtenou knihu? Doporučila bys nám nějakou ke krbu a čaji v chladných večerech? Máš nějaký oblíbený žánr?

Právě čtu Tobiase Lolnesse, špatně se drží v posteli, je těžká. Je to silný krásný příběh. Dětskou optikou nabízí to podstatné o vztazích, o vztahu k prostředí, přírodě, k životu jako takovému.

Co takový podzimní duchařský příběh od McMahon? Třeba kniha Pozvaní, hlavní postavy tady mají k duchům nezvyklý postoj, zkuste.

Čtete si společně s kluky před spaním? Jaké jsou jejich oblíbené tituly?

Máme to hodně různorodé. S Krýšou, který je v první třídě čteme Honzíkovu cestu a těšíme se na Čapkovu Dášeňku, ač jsme kočičí rodina. Ondra už si čte sám a leží v Harry Potterovi. Manžel čte historické knihy, zajímá ho 2. světová válka a opevnění hranic. Na nočním stolku má nějakého Vondrušku.

Jeden den o víkendu, kdy není hokej, jsme zavedli poobědové čtení, já čtu  Krýšovi a Ondra s manželem si čtou sami a pak sdílíme, co jsme četli. Pravda, kluky to někdy dost prudí

Máš u nás také roli v prevenci patologických jevů. Co v současnosti považuješ za stěžejní v této oblasti?

Pro mě je téma nadužívání mobilního telefonu. Bere dětem schopnost soustředění, schopnost komunikace, nedokážou se vyjádřit, o přestávkách spolu nemluví jen koukají do mobilů. Je těžké jim nabídnout atraktivnější alternativu, třeba takovou, při které by se hýbali. Brzdí je to v přemýšlení.

Připomíná mi to malé dítě, které chce jíst jen sladkosti a kdyby ho dospělý nekorigoval, zničí si zdraví. A samozřejmě získává závislost a nese si ji dál.

Díky pravidelnému setkávání metodiků prevence vím, že převažuje jasné procento škol v našem regionu, které mobily o přestávkách netolerují.

Co bys doporučila nám jako rodičům a co učitelům…jak smysluplně a nenásilně předcházet nežádoucím tendencím a jevům u dětí. Na co si dávat pozor?

Já jako maminka se také snažím držet mobil v ruce co nejméně, protože si uvědomuju, že dávám příklad. To je asi doporučení nám jako rodičům i učitelům. Za mě jsou děti bez mobilu určitě šťastnější a užívají si dětství plnými doušky.

Momentálně jsi také byla zvolena do školské rady za učitele. Na co by ses ráda zaměřila? Co prosadila? Kde vidíš úskalí současného školství?

Myslím si, že s vedením školy jako učitelé vycházíme velmi dobře. Nevládne tu direktivní přístup. Vždy se s námi vedení snaží rozumně domluvit. Ale samozřejmě už proto, že jsme velká škola, tak se třecí plochy nutně objeví.

V tomhle ohledu se budu snažit být prostředníkem, který hájí zájmy učitelů.

Na učitele jsou v dnešní době kladeny obrovské nároky. Už jen tím, že v rámci úspor učíme běžně kolem 30 žáků ve třídě a to samo je proti moderním trendům výuky, které se snažíme také uplatňovat. Uřídit takhle velkou skupinu žáků motivačně není snadné. Musíme být stále také současně psychology, sociálními pracovníky, managery třídy.

Ač se snažíme učit podle moderních metod v tomto množství a se specifickými nároky žáků s poruchami učení a sociálními deficity a s cizinci ve třídách je to opravdu vyčerpávající.

Kdybys nebyla učitelkou? Jakou profesi by sis vybrala?

Občas koketuji s myšlenkou provozovat nějaký horský hotýlek, nebo ještě lépe mít nějaké plážové povolání u moře, jako opálená instruktorka windsurfingu 😊

Ale teď vážně, asi by mě zajímala fyzioterapie, třeba u hokejistů.

Jsi maminka mladších školáků, učitelka na plný úvazek a s kolegyněmi pracuješ v prevenci patologických jevů na škole. Kde dobíjíš energii?

Určitě sportem. Pravidelně běhám. Několikrát týdně ráno než vstane rodina, vyběhnu do okolí Jenišovic. Relaxuju s rodinou, na výletech, u deskových her, ráda si čtu.

S věkem také cítím potřebu se prohřát během zimy, takže když to nejde v cizině, tak alespoň v sauně. Relaxem je pro mě i hra na kytaru, na ni mi ale nezbývá čas.

Vím, že manžel je také hodně pracovně vytížený. Máte pěkný partnerský vztah. Co vám pomáhá ho udržovat stále živý?

Manželova tolerance a vstřícnost. Hodně se mně snaží pomáhat v domácnosti, o víkendu zvládne i uvařit oběd. Snažíme se být hodně spolu, jezdíme oba i na ranní tréninky o víkendu, ač by si ten druhý mohl pospat. Oba jsme optimisté, máme dobrou náladu. Občas si také užijeme čas jen spolu, bez dětí, tradičně třeba při dvoudenním pobytu v Praze na Shakespearových slavnostech. A naše srdcovka je turistika v Tatrách.

Dříve se stmívá, je chladněji, podzim nás zve ke zklidnění a usebrání….Jak trávíte tuhle dobu s rodinou? Na co se společně těšíte v nejbližší době?

Momentálně se těšíme na hokejový Karjala cup. Kluci samozřejmě žijí i Ježíškem. Mám ráda, když si večer zapálíme krb a svíčku a hrajeme Karak. Těšíme se také na společné lyžování, třeba sníh brzy napadne.