Máš čerstvou zkušenost s návštěvou u kolegů na prvním stupni. Kde jsi stínovala a co tě zaujalo? Inspirovala ses něčím?

Stínovala jsem v pátých třídách, protože budu od září třídní jedné šestky. Zhlédla jsem dvě češtiny a dvě angličtiny. Nejvíce mě zaujal pracovní klid a velmi svižné střídání aktivit.

Liší se nějak přístup k jazykům na prvním a druhém stupni? Co je při přechodu na druhý stupeň u jazyků podstatné?

Na prvním stupni se více zaměřují na rozvoj slovní zásoby hravou formou. Více střídají jednotlivé aktivity. V šesté třídě je třeba srovnat rozdíly ve zvládnutém učivu. Děti přicházejí z různých škol s jinými návyky a úrovní znalostí. Ve vyšších ročnících je třeba zaujmout i tématem a složitějšími úkoly.

Co tebe samotnou vedlo k volbě profese učitelství?

Já jsem původně chtěla být právničkou. Když jsem se ale na práva nedostala, odjela jsem jako au-pair do Anglie. Dodnes jsem s tamější rodinou v kontaktu. Dokonce po mě dívenka, o kterou jsem se starala, pojmenovala nyní vlastní dceru. Byla jsem jejich první au-pair, maminka jim zemřela. Dětem bylo čtyři a šest let. Tatínek byl bankéř, s dětmi mu pomáhala jeho maminka, když jsem měla volné víkendy. Vzali mě dokonce na Kanárské ostrovy.

Po návratu jsem si uvědomila, že mě baví kontakt s dětmi. Od patnácti jsem také jezdila na tábory jako vedoucí. Další studia tedy vyústila k přihlášce na pedagogickou fakultu v Liberci.

Proč sis vybrala v aprobaci vedle angličtiny dějepis?

Angličtina mě vždycky bavila. Tehdy mě k ní lákala i čeština, protože jsem vždycky moc ráda četla. Čtení miluju, chodila jsem i pomáhat do knihovny. Tuhle kombinaci tehdy ale neotvírali a dějepis mi přišel češtině blízký.

Blíž mám ale samozřejmě k angličtině, jazyky mě vždycky bavily. Mluvím i německy a mám základy francouzštiny. Na gymnáziu jsme měli i latinu.

Co sis pro sebe objevila studiem historie?

Úvod do studia dějepisu mě učil potomek Františka Palackého. Na fakultě byly i další zajímavé osobnosti, autoři učebnic dějepisu. Získala jsem všeobecný přehled v naší historii. Nejraději asi učím středověk. Mám ale vždy jen jednu třídu, hodinu či dvě týdně.

Na koho z učitelů ty sama vzpomínáš z doby základní školy?

Chodila jsem na dívčajdu, ráda vzpomínám na češtinářku. Nezapomenu také na učitelku dějepisu, ta zlobivce tahala za ucho.

Co tě na kantořině baví? A naopak co ti přijde náročné?

Každý den se těším na děti. Ty mi opravdu dobíjí baterky. Snažím se s nimi udržet kamarádský vztah. Není to jen o výuce, ráda se s nimi bavím o tom, čím žijí.

Náročné je synchronizovat rostoucí sebevědomí žáků s jejich hranicemi nejen k učiteli, ale k dospělým obecně.

Po letech výuky cítím, že potřebuji i víc relaxovat. Letní prázdniny si přesto již třetím rokem zpestřuji příměstským školním táborem zaměřeným na angličtinu.

Uplatňuješ angličtinu ještě nějak jinak než ve škole? Čím si rozvíjíš znalosti jazyka a co bys doporučila nám, stálým začátečníkům jako nejefektivnější.

Určitě se stále rozvíjím i učením, konzultacemi s vlastními dětmi. Starší Ondra mi dává tipy na anglické filmy či seriály na Netflixu. Originální verze hodně pomáhá rozvíjet porozumění v angličtině. Začátečníkům bych doporučila komiksy a sledování filmů s anglickými titulky. Mnozí si chválí i aplikaci Duolingo.

Jak jsou na tom současní žáci se zvládnutím jazyka? Je pravda, že mnohdy přerůstají učitele, protože se bez ní ve virtuálním světě neobejdou a přirozeně ji tak vstřebávají?

Jsou mezi žáky samozřejmě velké rozdíly. Někteří jsou dokonce na stejné úrovni jako my učitelé, protože v angličtině sledují filmy, hrají různé hry, mají to naposlouchané, někteří byli i s rodiči delší čas v zahraničí. Domnívám se, že ale i tak musí mít přirozený jazykový cit, talent. Jiní angličtinu nepostrádají. Filmy sledují v češtině či s českými titulky a virtuální zábavu také zvládají v mateřštině.

Vnímáš také nějaký rozdíl u vlastních dětí jak v přístupu k uživatelskému zvládnutí angličtiny?

Obě moje děti jsou jazykově nadané. Je mezi nimi desetiletý věkový rozdíl. Syn studuje mladoboleslavskou vysokou školu, obor personální managment, který není přímo technický. Obě děti jsou zaměřené víc humanitně. Učení jim problémy nedělá, ale k matematice a fyzice vztah nemají. Lily je teprve ve třetí třídě, tak třeba ještě překvapí.

Ráda cestuješ. Vracíš se někam ráda? Jaká lokalita v tobě zanechala nějakou výraznou stopu, čím?

Cestuju moc ráda, kamkoli a kdykoli. Je to mé životní hobby. Ráda objevuju nová místa a alespoň dvakrát ročně musím k moři. Slunce mě dobíjí. V zimě mířím do exotičtějších míst, v létě se spokojím s evropskými letovisky.

Poslední zážitky mám ze Zanzibaru, určitě z tamější návštěvy domorodé vesnice. V Zanzibaru je dobré mít s sebou domorodého průvodce na jakýkoli výlet od rána do večera. Jinak vás, blondýny zvlášť, obtěžují místní masajové. Nabízí výrobky, korálky, výlety a jiné služby…

Na Kubě mi zas utkvěly dámy s doutníky a Kubánec, který studoval v Čechách a vzal nás do tamějšího baru, kde jsme pili kubánský rum a setkali se tam s místní spodinou, z níž šel opravdu strach.

No a ze Srí Lanky si pamatuji šílenou jízdu přecpaným vlakem s místními domorodci a nádherné budhistické chrámy a zelené čajové plantáže.

Čím déle cestuji, zjišťuji, jak dobře všude místní vládnou angličtinou. Je to opravdu mezinárodní jazyk a otvírá komunikaci.

Jakou lokalitu bys nám třeba doporučila na dovolenou?

Za 14 dní letím na prodloužený víkend poprvé do Říma. Zajímají mě tamější památky, historie na každém kroku. A v létě mám naplánované také poprvé, Turecko. Na Vánoce zase nějakou exotiku.

Loni jsme byly s kolegyní a dcerami na Malorce. Tu doporučuji, je tam čisté moře, bílé písčité pláže, příjemní lidé. A z řeckých ostrovů určitě Kefalonii. Tam najdete krásně tyrkysové moře, bílý písek a hlavně tam není tolik turistů.

Vím také, že se ráda na svět díváš ze sedla koně. Jak ses k téhle zálibě dostala? Vím, že je blízká mnohým děvčatům, co je na jezdectví tak přitažlivé, že stojí i za dřinu ve stájích a za vší tu práci se senem?

Začala jsem jezdit s dcerou, kterou to lákalo. Jezdila od tří let. Postupně se přidal i manžel, toho to dostalo natolik, že si koupil i vlastního koně. Má ho ustájeného u Pěnčína. Teď se tomu věnuje už spíš jen tatínek s dcerou. Po pádu jsem se začala víc bát.

Na vyjížďce za hezkého dne ze hřbetu koně opravdu vnímáte okolí jinak, je to jedinečný zážitek. A ve dvou, ve třech se ještě násobí. Manžel je právě v Kyrgystánu, putují na koních kol jezer.

Jak jinak relaxuješ ve volném čase?

Výlety, kolo, cvičení, běh, to je moje. Ráda se hýbu. Skoro třicet let chodím dvakrát týdně na aerobic. Během cvičení při rytmické hlasité hudbě ze sebe dostanu všechny splíny a vracím se domů s čistou hlavou a naplněná endorfiny.

Druhou vášní je četba. Čtu detektivky, romány. Z autorů detektivek například Agátu Christie, Miniera, Roberta Bryndzu a Kristýnu Trpkovou. A k vodě si beru Patrika Hartla či Magdu Váňovou.

Byla jsi teď rok bez třídnictví. Jak to hodnotíš?

V podstatě jsem k volnému roku byla trochu donucena. Původně jsem chtěla plynule pokračovat s dalšími šesťáky. Ale zpětně jsem za to vděčná. Byla to opravdu potřebná pauza k nutné regeneraci. Nemusela jsem řešit omluvenky žáků, korespondenci s rodiči, nepatřičné chování žáků. Odpočinula jsem si.

Od září tě čeká opět třídnictví v šestce. Na co se těšíš?

Těším se na nové tváře, na společné zážitky, na harmonizační pobyt, kde se lépe poznáme. A také na to, že to budou tak trochu zase „moje děti“.