Čas adventu se nachyluje, máš ho spojený s nějakými typickými činnostmi?

Už nemusím mít všude naklizeno, okna rozhodně nemyji. Rozsvěcíme si svíčky na adventním věnci. Děti si dávají ponožku Barborce, od Mikuláše dostávají adventní kalendář. Doma s nimi chystáme Ježíškovi cukroví. Musíme ho tedy nejprve napéct, většinou jako první pečeme perníčky a linecké, které pak s tatínkem zdobí a slepují. Celá rodina si poté sedneme, a každý nakreslí Ježíškovi dopis s tím, co si přeje. Dopisy přikládáme většinou druhou adventní neděli k cukroví pro Ježíška.

Advent vybízí k sebereflexi a zamyšlení, promítáš to nějak do činností s dětmi ve škole?

Sešla se mi fajn parta stále hravých dětí, i v páté třídě stojí o vánoční besídku pro rodiče. Jako celoroční téma máme Cestu kolem světa, besídka tedy bude o slavení Vánoc ve světě. I adventní šifrovací kalendář, který máme ve třídě je zaměřený na slavení v různých zemích. Po besídce mám možnost s rodiči strávit čas, při kterém si můžeme společně popovídat a s dětmi, v následné dílničce, si mohou vyrobit nějakou ozdůbku typickou pro tu kterou zemi.

Máš letos už páťáky. Mění se nějak jejich vnímání předvánočního času a spolupodílí se na něm ve třídě?

Teď si právě na tu besídku malují kulisy a chystají kostýmy. V pátek ráno máme tady v budově všechny třídy hodinu vánočního zpívání u stromečku. Pak s dětmi ještě vyrábíme přáníčka a letos budeme mít také autorské čtení příběhů, které si psali v dílnách psaní podle příběhových kostek. Nakonec si budou losovat a předávat dárečky. Většinou si chystají nějaké neutrální, které potěší kluka i holku. Loni to byly často věci na tvoření, joja, slizy, hrnečky a další.

Jsi s nimi už pět let, za co bys je ocenila? V čem udělali největší pokrok?

Ocenila bych je za to, že přes všechny problémy drží pospolu a jdou do všeho s nadšením, uchovali si hravost dětství, dobře se s nimi pracuje.

Největší posun vidím v tom, že se naučili tolerovat chyby ostatních a umí zformulovat, co potřebují. Stále pracujeme na sebereflexi.

Co je pro tebe naopak obtížné? Na čem musíte společně stále pracovat?

Řešíme nevhodná slova, která do školy nepatří. Nastupuje puberta a vymezování se vůči ostatním. Porovnávání se. Potřeba být vidět, mít své místo na slunci.

Od září tě čekají prvňáci. Těšíš se? Jsi z těch, kteří cítí, že mají blíž k těm mladším dětem 1. -3. třídy či spíš k těm prepubertálním?

Myslela jsem si, že mám blíž k těm starším, ale mění se to. Určitě bych ale nechtěla učit jen ty mladší nebo naopak jen ty starší. U těch mladších je vidět výrazný posun. Se staršími je snazší projektové vyučování, jsou už samostatnější. Podle mého názoru je fajn, když si učitel s žáky sedne, aby je dovedl klidně až do pětky. Pokud se však vzájemné vztahy učitele, dětí i rodičů začnou příliš komplikovat, měli by mít možnost, třeba právě po třetí třídě, začít všichni znovu. Je určitě i dobré, když se nejpozději v pětce trochu uvolní od třídního učitele, víc se osamostatní i prostřednictvím toho, že některé předměty učí i někdo jiný.

Jaká byla tvá cesta k učitelství? A proč právě první stupeň?

I já si stále ráda hraji a první stupeň mi to umožňuje. Každý den je jiný. Baví mě vymýšlet projekty a tematicky propojovat jednotlivé hodiny.

Na základní škole jsem měla individuální výuku. Na prvním místě jsem měla sport a do školy chodila jen sporadicky. Závodně jsem dělala sjezdové lyžování. Tak jsem šla nejprve na střední školu sociálních služeb, kam jsem nemusela dělat přijímací zkoušky a byla blízko hor. Poté na VOŠ do Litomyšle na obor pedagogiky volného času a nakonec na PedF TUL, kde jsem vystudovala učitelství prvního stupně se zaměřením na speciální pedagogiku.

Slyšela jsem, že máš blízko k dílnám čtení a psaní. Můžeš to nějak upřesnit?

Snažím se jednou týdně zařadit dílnu čtení nebo psaní, střídáme to po týdnu. Hodně pracujeme s knížkami Michala Horáčka. Jsou zaměřené na emoce a vztahy. Snažíme se také přejít z volného psaní na souvislé texty na určité téma.

Máte vlastní dvě děti. V jakém věku? Doporučila bys nějakou knížku, třeba jako inspiraci k Vánocům, která se u dětí osvědčila?

Máme 12ti letou dceru. Četla hodně, ale psaním čtenářského deníku na prvním stupni se jí to zprotivilo. Teď čte ještě knížky o zvířatech, chtěla by psa, tak o plemenech psů, či o chovu morčat. Před spaním posilujeme čtení s mladším synem, který chodí do druhé třídy. Teď čteme Čokoládu plnou přání od Zubačové. Je to o sourozencích, kteří dostali jeden adventní kalendář dohromady a každé okénko jim splní jen jedno přání a na tom posledním záleží nejvíce. Je to moc pěkná a vtipně napsaná knížka pro mladší děti o Vánocích. Syn miluje knížku Mlsné medvědí příběhy, tu zná skoro nazpaměť, hlavně tu kapitolu o lanýžích. V podání tatínka je nezapomenutelná. Když nečteme tematicky, tak čteme se synem o Ronaldovi, o Messim. Je to psané velmi jednoduše pro mladší děti o tom, jak se dostali k fotbalu tyto jejich fotbalové hvězdy. Syn je nadšený fotbalista.

Je teď také doba koled a vánočních písní. Zpíváte si doma před nadílkou?

Já sama raději zpívám v davu. Naše děti už nás ale dvakrát o Vánocích překvapily a nacvičily si koledy. Kačka hrála na housle a Radovánek zpíval.

Vaše děti mají jména, jak z té Svěrákovy knížky. Kde jste se inspirovali aneb jak vaše děti ke jménům přišly?

Opravdu se jmenují podle knížky Zdeňka Svěráka Radovanovy radovánky, kde má chlapeček Radovan chytrou kamarádku Kateřinku. A opravdu jména z knížky a vlastnosti na naše děti sedí. Rádi bychom se však vyhnuli zlému výrostkovi Hugovi, ale naše děti touží po psu Kvikovi. Takže je to stále otevřené. Uvidíme do budoucna, jak se naše knížka dopíše.

V prosinci už je to hodně náročné, těšíme se na dny zklidnění, pokud vyšetříš chvilku jen pro sebe, jak ty sama nejraději relaxuješ?

Já relaxovat moc neumím. Snažím se, ale vždy u toho musím něco dělat. Ráda fotím, tak možná relaxuju u focení. A následně u vytváření fotoknih, koláží. Ráda také cestuji, a to po Čechách. Chodím po horách, miluju výhledy, pocházím z Vrchlabí.

Bude-li sníh, těšíš se i na zimní sporty?

Těším se na zimní lyžování. Na sjezdovky především. Miluju zimu se sněhem, sluncem a modrou oblohou. Snad se toho zase jednou dočkám. S dětmi chodíme i bruslit, pekáčovat a stavíme, je-li z čeho, sněhuláky.

Vánoční doba je i časem rodiny. Jak si vy jako rodina nejlépe užijete společný čas?

Volný čas. Víkendy jsou díky synovi ve znamení fotbalových zápasů a s dcerou v týdnu jezdíme na tréninky plavání a gymnastiky. Když je to možné rádi navštěvujeme kamarády a širší rodinu. Nevidíme se tak často, jak bychom si přáli. Oba jsme s manželem ze tří dětí, máme ještě prarodiče, tak vítáme, že letos máme na návštěvy čtrnáct dní.

Jaké máte oblíbené pohádky? Díváte se o Vánocích?

Já mám ráda ty klasické, zvlášť když v nich vidíme i sníh. Tři oříšky pro Popelku, Dvanáct měsíčků, Krakonoš a lyžníci i tu novou O vánoční hvězdě.

Máte nějaký opakovaný rituál ke konci roku?

Býváme u sestry, která má podobně staré děti, ty si spolu vyhrají a my máme chvíli čas na sebe. Míváme také ohňostroj, o půlnoci si připíjíme na nový rok.

Na co si připiješ letos, pro sebe, blízké i všechny naše čtenáře i nečtenáře 🙂

Na to, co je pro každého asi tím nejdůležitějším, na zdraví a ať se každému splní ta jeho tajná přání.