AKTUALITY
„Pro mě je důležité mít nastavená jasně pravidla, hranice a důsledně je vyžadovat,“ říká Anna Bouzková.
Lenka Konopková | 2.2.2025 | Rozhovory
S jakými událostmi si budeš spojovat uplynulý rok 2024?
Určitě s loučením s mojí bývalou třídou. Bylo to moje první třídnictví a za ty čtyři roky mi žáci přirostli k srdci. Začala jsem mít také určitý řád v silovém tréninku ve fitku. A vidím jasný progres. Cítím se lépe, sebevědoměji a zdravě a jsou to pro mě i příjemné chvíle strávené s manželem.
Spojuješ sportování nějak i se zdravou výživou? Musím říct, že postavu by ti mohl kdekdo závidět.
Zastávám pravidlo 80 ku 20. Snažím se jíst vyváženě, dostatek bílkovin, vlákniny, zeleniny a ovoce. Ale ráda si dám i něco nezdravého, to je těch 20 procent. Tím, že se pravidelně hýbu, tak se v jídle nějak neomezuji.
Na co se těšíš v tom letošním roce?
Sbírám sama zkušenosti z webinářů a různých školení do výuky a těším se, že je i letos budu sdílet s kolegyněmi a předávat formou školení.
V březnu mě čekají také kulaté narozeniny, z čehož mám radost, ale uvědomuju si běh času. I když si stále připadám jako vrstevnice našich deváťáků.
Setkáváme se v pololetí, co pro tebe bylo dosud v tomto školním roce obohacením?
Určitě nová zkušenost jako školitelky pod MAPem, měla jsem také otevřenou hodinu. Od září také pracuji pro školní parlament.
Co vnímáš naopak jako náročné.
Náročné bylo zprvu zharmonizovat žáky různých tříd ve školním parlamentu. Zvládnout vzájemnou kooperaci, přivést je k vlastní iniciativě, abychom to s kolegyní netáhly my, ale byli proaktivní žáci. Chvíli trvalo, než jsme se sžili tak, aby to fungovalo. Ale pořád je na čem pracovat.
Po čtyřech letech svého prvního třídnictví máš letos pauzu. Je něco co ti chybí a naopak co vítáš, užíváš si?
Chybí mi mít pod sebou nějakou určitou třídu. Nějak je vést, sdílet s nimi atmosféru života ve třídě. Mít s určitou třídou intenzivnější vztah.
Co mi na tom nechybí je třídnická administrativa a řešení vyhrocených problémových situací. I to ke třídnictví patří.
Učíš u nás šestým rokem. Co pro tebe jako začínající učitelku bylo asi nejnáročnější?
Náročné bylo začlenit se do zaběhnutého systému. Nechceš nikoho obtěžovat, ale současně se cítíš stále vně a potřebuješ nějakého průvodce, který ti pomůže se začleněním do chodu školy, techniky a kolektivu.
Co bys poradila začínajícím učitelům k dosažení kázně ve výuce.
Každý z nás je jiná osobnost a děti to navnímají. Přirozená autorita se nedá nějak vynutit. Musí to mít člověk nějak v sobě. Vědět, co chce. Pro mě je důležité mít nastavená jasně pravidla, hranice a důsledně je vyžadovat. Na začátku výuky nasdílím plán hodiny s něčím, na co se žáci těší. Když pravidla nerespektují, nestihneme to, co chtějí. Určitě také záleží na tom, aby i při vyžadování hranic cítili moje přátelské nastavení. A co považuju za důležité je vnášet do hodin i humor, oboustranně přijímanou ironii. Ale ani to nemusí být záruka úspěchu. Jsou dny, kdy mi to prostě nefunguje a sama hledám další možnosti.
Chtěla jsi být vždycky učitelkou? Jaká další profese tě také lákala?
Já jsem vždycky chtěla být učitelkou, už od mateřské školky. Neměla jsem druhý plán, co bych v životě dělala. Šla jsem za svým snem a jsem vděčná, že se mi splnil.
Proč sis vybrala právě tuto aprobaci dějepis – zeměpis?
Dějepis mám spojený s tátou, který má rád historii, nejvíc středověk a vyprávěl mi příběhy z historie od dětství. K zeměpisu mě přivedl p. učitel Mlejnek z turnovského gymnázia, který moji potřebu soutěživosti uměl ocenit a motivoval mě pro další vzdělávání v zeměpise.
V jaké historické etapě by ses opravdu nerada narodila. Proč?
Ve středověku bych se asi bála, abych neskončila pro své názory, soutěživost a urputnost na hranici.
Které období by tě naopak lákalo a čím?
Třeba bych ráda zažila zlatá 20. léta 20. století v USA. Ocenila bych především tehdejší módu. Líbila by se mi třeba role herečky v němých filmech nebo bych si užívala lesku blesků fotoaparátů, kdybych na přehlídkovém molu mohla předvádět tehdejší módu.
Studium zeměpisu se pojí s cestováním. Máš nějakou oblíbenou destinaci?
Líbilo se mi v Rakousku u Wolfgangsee. Ta jezera, to byla krása, s Alpami v pozadí. Mám fobii z létání, tak jsem limitovaná tím, kam dojedeme autem. Jinak by mě samozřejmě lákala Austrálie, USA i Japonsko.
Je něco, na co se v jakékoli lokalitě zaměřuješ?
Směřuju určitě za památkami, zajímavými místy a poté, dle hodnocení restaurací, i za dobrým jídlem. V tom se s manželem neshodneme. Je kuchař, na hodnocení mu nezáleží, nechává se vést pocitem a vůní.
Co si přivážíš jako suvenýr, vzpomínku?
Když nás nějaká destinace chytne za srdce, koupíme si třeba magnetku na lednici. Například z Paříže, kde jsme se s manželem seznámili v rámci školního výletu s gymnáziem. Já tam jela jako studentka, on jako kamarád vyučujícího, se kterým hraje v kapele. Magnetku máme také z už zmiňovaného Rakouska a z Gdaňska z Polska. Určitě si přivážíme i něco dobrého nebo třeba hrnečky na kávu.
Mě napadly místní šaty. Jsi známá tím, že jich máš víc než dvě stovky. Obohatila jsi svůj rozsáhlý šatník i nějakými kousky z cest? Máš nějaký oblíbený úlovek?
Ne z cest ne. To by asi manžel špatně snášel. Není příznivcem mého nakupování. Mě ale móda baví a nějaký hezký kousek mi vždy zlepší náladu. Ráda svůj šatník doplňuji.
Učíš také němčinu, máš k ní nějaký zvlášť srdečný vztah?
Němčinu jsem měla ráda odmalička. Už když jsem ji slyšela z televize v dětství, líbila se mi. Na rozdíl od mamky, která mi to vždy vypínala. Mám ráda tvrdost toho jazyka. Vnímám ho foneticky, nespojuju ho s válečnou historií.
Letos ses ujala s Kristýnou Balážovou školního parlamentu. Co žáky nejvíc pálí, co chtějí řešit?
Chtějí především uplatnit svoje nápady na dny oblékání v určité barvě, den bez batohů, připomínat významné dny v kalendáři, zanedlouho připraví třeba valentýnskou poštu, zorganizují turnaje ve fotbálku…Mají radost z výběru hudby, která nahrazuje zvonění a mohou si ji vybírat jak žáci, tak personál školy.
Ve výuce využíváš často digitální technologie. V čem vidíš jejich přínos?
Od začátku za katedrou jsem chtěla využívat tyto nástroje ve výuce. Vidím v tom smysl. Je mi to blízké. Než abych je zakazovala, ukazuju jim možnosti jejich využití. Pracuji s žáky například v Padletu, Canvě, dokážou vytvořit třeba i únikovou výukovou hru či kvíz v Kahootu. Učím je pracovat se zdroji, odolat mediální manipulaci. Pro mě je největší odměna, když mají žáci radost, že si sami vytvořili výukové pomůcky.
Jak se vypořádáváš s jejich nevýhodami. Jak najít balanc mezi smysluplným využíváním a nadužíváním, které vede k závislostem?
Také se stává, že utečou od práce k vlastní zábavě či konverzaci. Ale snažím se tomu předejít formulací jasného cíle hodiny a omezeným časem ke splnění. Sami si stanovují kritéria, podle kterých se také po uplynulém čase vzájemně hodnotí. Přínos stále převažuje.
Kolik ty sama strávíš denně na mobilu, před počítačem?
Průměrně tak tři hodiny denně na počítači v rámci výuky a přípravy na ni. Někdy víc, někdy méně. U mobilu a tabletu se to hůř odhaduje. Myslím tak dvě hodiny. Jsem na sociálních sítích a na tabletu sledujeme občas filmy.
Kde čerpáš inspiraci do výuky?
V online webinářích, ze sdílení s kolegyněmi, dohledávám si mnohé na internetu, pracuju i s pomocí AI, mnohé vymýšlím sama. Stále se snažím zlepšovat v digitálních aplikacích, aby mi byly nápomocné ke zpestření výuky.
Vybavíš si, kdy jsi byla v poslední době nejdéle offline? Jaké to bylo?
O vánočních prázdninách jsem trávila čas s rodinou, s kamarády, přečetla jsem knížku, chodili jsme na výlety, sportovali. Času bylo víc, nemusela jsem dělat přípravy do školy.
U čeho ráda relaxuješ? Jak trávíš volný čas?
Dobíjím se v posilovně, manžel to vnímá spíš jako můj koníček. V zimě mám ráda běžky, brusle, v létě kolo, paddleboard, beach volejbal, který neovládám, ale baví mě, nebo ping-pong. Ráda jsem s manželem, rodinou a s přáteli. Baví mě zvelebovat náš dům a jezdit na výlety.
Jaké máte s manželem plány na jarní prázdniny?
Začátkem března máme druhé výročí svatby a týden na to slavím kulatiny, takže prázdniny využijeme na zvelebování domu a chystání oslav. Samozřejmě také na sportování a nějaký výlet.