Eli, jak prožíváš adventní čas ? Je to pro tebe období klidu a zpomalení?

Ve škole tedy určitě ne, je řada akcí a s učivem jsem trochu ve skluzu. Teď jsme teprve dělali Mikuláše, ač děti už mají po nadílce. Máme učebnice, které jsou tematicky laděné, tak dělám, co můžu a trochu trnu, abych vše stihla, jak mám.

Propisuje se nějak advent do tvé práce s prvňáčky? Nastavili jste si nějaký rituál?

Vytvořila jsem pro děti adventní kalendář, kde si podle svého třídního čísla najdou ten den malý dáreček, je jich 22, takže 23. – 24. 12. mají dárečky společné pro všechny. Vždy v pondělí začínáme v kruhu, povídáme si o adventu, zapalujeme svíčku na věnci a chystáme se tak na Vánoce. Po první adventní neděli jsme si také společně rozsvítili a ozdobili stromeček, který nám teď zdobí třídu.

Vím, že jsi u nás začínala jako asistentka pedagoga. Na co z téhle doby ráda vzpomínáš? Co bylo třeba naopak náročné?

Asistovala jsem ve třídě Míši Klabanové, kde jsem načerpala plno inspirace. Líbí se mi její vedení třídy i učení v přírodě. Byla jsem u holčičky, kde jsme se jako asistentky střídaly dvě. Bylo tedy třeba sdílet a sladit přístup. Co jednou fungovalo, druhý den bylo jinak.

Nyní jsi prvním rokem v roli paní učitelky. V čem je to jiné?

Asistovala jsem necelý rok, od listopadu. Nyní jsem od září třídní učitelkou prvňáčků. Jako asistentka jsem respektovala nastavení třídní paní učitelky a i u dětí jsem cítila, že si mé pokyny ověřují u ní. Nyní je to vše na mně, já asistentku ve třídě nemám. Víc mě tedy respektují, já jsem ten, kdo nastavuje hranice a pravidla a jejich dodržování hlídá.

V čem bys své žáčky ocenila? Co se jim daří?

Ocenila bych především to, jak krásně komunikují. Umí se srozumitelně vyjádřit, sdělit co potřebují. Těší mě také, jak spolupracují a mají o sebe starost. Jak jeden o druhého pečuje a když se někomu něco stane, či je mu něco líto, jak se umí podpořit.

Na čem ještě musíte společně pracovat?

Někdy je tu docela ruch, jsou dost živí a vykřikují, když se snaží dát najevo, že něco umí, nebo mají k učivu vlastní zážitek. V kruhu na koberci si zvládají naslouchat, respektují, že mluví jen jeden a ostatní ho nepřerušují a naslouchají mu. Když se ale vrátí do lavic a něco jim třeba vyprávím já, často mi skáčou do řeči. Musí se učit sebeovládání, trpělivosti a ohleduplnosti. Je to běh na delší trať.

Blíží se čas Vánoc, měli jste vy jako děti nějaký rituál?

S taťkou jsme spolu s mladší sestrou vyhlíželi Ježíška. Potom jsme otevírali vchodové dveře a taťka měl takový zvací proslov, abychom nezapomínali ani na lesní zvířátka. Se sestrou jsme si vzpomínaly na jednotlivá zvířátka, která by se k nám mohla připojit. Asi to sloužilo k tomu, aby nás taťka zabavil, než mamka nachystala dárky pod stromek.

Pamatuješ si, jak jste předvánoční čas prožívali ve škole na prvním stupni vy? Máš z té doby nějakou inspiraci?

Na prvním stupni si žádný předvánoční rituál nevybavuji. Možná spíš ve družině jsme po Vánocích rozbalovali nějaké dárky, hry, které nám tam nechal Ježíšek. Na druhém stupni jsme si občas losovali spolužáka a tomu měli nachystat dárek. To pro mě bylo leckdy složité, když jsem k vylosovanému neměla blízko. Jinak jsme si dávali navzájem dárky s kamarády, ale to se pak často i stalo, že někdo ze spolužáků žádný dárek nedostal. Proto stále zvažuju, jak to nastavit ve své třídě.

Co předcházelo tvé volbě studia učitelství?

Pocházím z Hrubé Skály a na první stupeň jsem chodila do Doubravic. Nejprve jsem byla v dvojtřídce a poté dokonce v trojtřídce. V našem ročníku jsme byli jen tři, dvě holky a kluk.

To mě zajímá, jak jsi vnímala učení více ročníků pohromadě? Sama jsem to nezažila.

Určitě nás to naučilo samostatnosti. Byla to malá školička, všichni jsem se navzájem znali. Po víkendu jsme se přirozeně sdíleli v kruhu, každý vyprávěl, co prožil, co je u něj nového. Pak jsme se rozdělili a procvičovali učivo či se učili něco nového. Vzájemné učení s sebou neslo neustálé opakování, to určitě upevňovalo znalosti. Třeba v angličtině jsme my tři dostali kazetový magnetofon a měli si sami na chodbě poslechnout ukázku a pak vypracovat úkoly. Nenapadlo nás, že bychom si jen tak povídali, dělali jsme, co jsme měli. Chtěli jsme se učit. Tedy posuzuju to samozřejmě podle své zkušenosti, nevím, zda to platilo obecně.

Uvažovala jsi ty sama o tom, že bys učila na dvojtřídce?

Právě na této škole v Doubravicích bylo místo a nabídli mi to ještě při studiu. Ale to jsem ještě neměla odvahu. Navíc teď už se rozrostli a mají čtyři samostatné třídy. Učit na vesnici mě láká, ale teď ještě sbírám zkušenosti a líbí se mi tady, mohu se inspirovat od kolegyň.

To jsme odběhly od toho, co tě inspirovalo k učitelství. Takže jak probíhala tvá profesní linka?

Druhý stupeň jsem strávila na dívčajdě v Turnově a poté jsem nebyla nijak vyhraněná, učila jsem se dobře, tak jsem pokračovala na gymnáziu. Mamka dělala vychovatelku a poté i asistentku ve škole, takže mě možná trochu ke školství přitáhla ona. Jako malá jsem brala jako samozřejmost, že je s námi v létě doma, vůbec mi nedocházelo, že jiné děti maminku stále k dispozici skoro dva měsíce nemají. Po maturitě jsem tedy váhala jen mezi mateřinkou a učitelstvím na prvním stupni.

Vnímáš nějakou zásadní odlišnost v přístupu k výuce z dob, kdy jsi byla v lavici sama a teď, kdy jsi za katedrou?

V Doubravici jsme ještě měli vybavení z dob našich rodičů. Takové ty staré plakáty, pomůcky. Nyní mám velkou oporu v interaktivní tabuli, v elektronických učebnicích, mohu dětem názorně ukázat, kde a co mají v učebnici dělat, pustím jim k tomu video, zvuk…Je však pravda, že je to pro ně tak silný poutač, že se leckdy stejně nesoustředí, když mají pracovat jen s textem a hůř se v něm i orientují.

Která oblast výuky tě nejvíce baví a ke které třeba zas tak blízko nemáš?

I když ráda zpívám, zpívala jsem i ve sboru a hrála na flétnu, nemám moc blízko k výuce hudební výchovy. Netíhnu k žádnému hudebnímu nástroji, na klávesy jsem se kvůli zápočtu učila sama, ještě za covidu. V Liberci na tom naštěstí moc nebazírovali, přehrávky jsem v té době měla přes počítač. Jsem tedy nyní moc ráda, že v mé třídě učí hudební výchovu Anička Cimbálová, která hraje i na kytaru a děti ji moc obdivují.

Já teď v první třídě mám nejblíže k češtině. Moc se mi líbí učebnice od nakladatelství Hanami, která učivo propojuje hodně s prvoukou. Radost mám i z matematiky, protože děti moc baví. Díky Hejného matematice rády objevují a nachází různá řešení, krásně vše chápou a díky té názornosti jsou nadšené a úspěšné.

Kdybys nebyla učitelkou, jaká profese by tě lákala?

Kdybych si mohla znovu volit vysokou školu, asi by se mi líbila zubařina. Bílý plášť, být závislá jen na sobě, mít svou vlastní klientelu…jenže chemie a biologie nebyly úplně mé předměty, vždy jsem měla blíž k těm humanitním. Takže bych nakonec asi volila stejně.

Co ráda děláš ve svém volném čase? Čemu dáváš energii a co tě dobíjí?

Ráda se hýbu. Hodně mě bavil jumping. Mám teď ale problémy s kostrčí, takže jsem to musela vzdát. Miluju také brusle, jak lední, tak kolečkové. Líbí se mi i kolo a plavání, ale v teplé vodě a tam, kde vím, co mám pod sebou. Tedy ideálně bazén, na ten jsem zvyklá od dětství. Moře mě neláká. To už raději turistika, hory.

Po státnicích jsem s kamarádkou šly přechod po Krkonoších, spaly pod širákem a vylezly i na Sněžku, což z polské strany s báglem byl fakt zážitek.

V létě také pomáhám kamarádce na Vyskři už čtvrtým rokem na příměstském táboře s oslíky. Vždy se jednalo o čtyřtýdenní tábory, což letos určitě omezím. Jak jsem s dětmi intenzivně celý rok, potřebuji změnu. Výhodou je, že mám jasno, kam vezmu děti na školní výlet.

Co plánuješ na dobu vánočních prázdnin?

Určitě bych ráda na brusle, záleží na počasí. Zimní stadion v Lomnici nad Popelkou to jistí, v Turnově je vždy dost lidí. Nebo si jezdíme zaplavat do Jičína.

A těším se na odpočinek.

Perníčky už máme se sestrou napečené, tak jen nazdobit a poté ještě nepečená vosí hnízda…víc nepotřebuju.

A těšíš se na nějaké pohádky? Vánoční filmy? Které patří mezi tvé oblíbené? Co bys doporučila?

Určitě ano, Vánoce bez klasických filmů si neumím představit. Mezi mé nejoblíbenější patří S tebou mě baví svět, každoroční srdcovka. Dále Pelíšky, Jak vytrhnout velrybě stoličku a Šíleně smutná princezna. Tyhle české klasiky mají pro mě pořád to pravé kouzlo.

Nový rok bývá plný očekávání a přání. Na co se těšíš a z čeho máš třeba trochu obavy či respekt?

Trápí mě teď ta kostrč, takže si opravdu přeji zdraví.

V novém roce nás s dětmi čeká bruslení, na to se těším. Jak jim to půjde, jak budou fungovat. A mám z toho i respekt. Jak z přesunu na stadion, tak z logistiky, utahování dvaceti dvou bruslí…určitě uvítám nějaký doprovod.

S kamarádkou, která učí na Mladoboleslavsku a má tedy jindy jarní prázdniny, jsme domluvené, že se navzájem navštívíme ve výuce a dáme si zpětnou vazbu. A protože jsem ještě neletěla letadlem, plánujeme nějaký společný výlet v létě. A ještě před tím v červnu spolu jdeme na velký koncert Ewy Farné.

Co bys popřála svým svěřenců, kolegům, lidem vůbec?

Dětem bych přála, aby je neopustila radost z učení, byly zdravé a to bych vlastně přála i jejich rodičům, kolegům, nám všem. A také abychom si udrželi pozitivní vyladění, usmívali se na sebe a uchovali si nadhled.