Už podle jména je zřejmé, že nemáš předky pouze z Čech. Jaké to je vyrůstat v bilingvní rodině? Vzpomínáš si na nějakou situaci, kdy se ti jazyky pletly?

Mamka na mě v dětství mluvila jen česky, taťka francouzsky a já jim odpovídal jejich jazykem. Teď doma mluvíme víc francouzsky, protože mamka umí víc francouzsky než taťka česky. Vzácně se mi stane, že si francouzské slovo „počeštím“. Ale běžně se mi to nestává.

Zajímalo mě, jaký je význam tvého příjmení. Příjmení vlastně původně byly takové přezdívky. Dohledala jsem, že Bégoc je původem bretaňské příjmení a kořen beg znamená buď ústa, nebo mys, špička. Tedy někdo s výraznými ústy nebo upovídaný, či ten, kdo žil na nějakém výběžku.

Taťkova rodina opravdu pochází z Bretaně. Ale taťka žil od svých dvaceti v Chamonix. Sem se původně dostal na civilní službu a tady se poznali s mamkou. Vedli penzion a taťka začal dělat horského průvodce, což dělá dodnes. Před dvaceti lety přesídlili do Čech. Do Chamonix jezdíme hlavně v létě, máme tam chatu.

Když jsme u těch úst, těmi i jíme a francouzská kuchyně je vyhlášená. Stejně jako české hospodyně jsou hrdé na tu svoji. Která chutná víc tobě?

Doma českou kuchyni moc nevaříme. Naši hodně cestovali, tak je ta naše kuchyně spíš taková mezinárodní.

No dobře. Tak jinak, co ti chutná z té francouzské a z té české? Nebo obecně, od maminky. A buď konkrétní.

Z české mám rád třeba zelňačku a knedlíky jedině ovocné. Taťka má rád quiche, slaný francouzský koláč. Tak ho mamka také dělá. Mám rád i palačinky, které děláme na různých trzích. Naši s nimi začali na závodech orientačního běhu, když jsem ho ještě běhal.

Co jste měli třeba o Vánocích? Kapr to tedy asi nebyl.

Mamka dělala krůtu s kaštany a zapékané brambory se smetanou.

A co pečivo, máš raději baguette nebo český chléb?

Stoprocentně bagety. Ale ty francouzské. Český chléb mi nechutná.

Takže chleba vůbec nejíš?

Ale ano, mamka ho peče, takže ten domácí ano. Ale jinak mám raději bílé pečivo.

Opustíme tedy gastronomii. Blíží se čas vysvědčení a podávání přihlášek na střední školy. Už máš jasno, jakým směrem profesním se vydáš?

Baví mě focení, natáčení videí, rád si vyhraju i s některými prezentacemi do školy. Naši mě podporují v tom, abych šel nějakou kreativní cestou. Láká mě filmová a televizní tvorba. Tenhle obor mi představil Pepa Brož z vedlejší třídy, který tam chce studovat audiovizuální techniku.

Co tě přivedlo k focení a natáčení videí ? Jak ta videa využíváš?

Když jsem dostal svůj první foťák, začalo mě to bavit. Časem jsem si uvědomil, že ještě lépe pocity a akci zachytí video, tak jsem to začal zkoušet. Baví mě vymýšlení různého stylu videí a práce s různorodým materiálem. Snažím se zachytit originalitu konkrétního člověka. Nebo akce. Videa dávám na svůj profil na Instagram a TikTok.

Jsi ve sportovní přípravě, máš raději léto nebo současnou zimu? Ke kterému sportu máš blízko?

Baví mě lyžování, sjezd a pak také skialpy. S nimi je náročný výstup, ale zas umožňují dobrodružnější sjezd mimo sjezdovky. V létě pak vysokohorská turistika v Chamonix a kolo. To ale spíš horské, v terénu.

Vzhlížím k tobě, co ty a míčové hry? Třeba basketbal?

To vůbec, to je o mě všeobecně známé, že k míčovým hrám talent nemám.

Co tě ještě baví kromě pohybu? Čteš? Jaká literatura tě baví? Čteš i ve francouzštině? Máš i tam nějakého oblíbeného autora?

Moc nečtu. Spíš mě baví hudba. Na ZUŠ hraju na kontrabas. Měli jsme i malé jazzové uskupení, ale z časových důvodů hráčů jsme skončili. Poslouchám jazz a elektronickou hudbu…hlavně asi jazz fusion, třeba Brekky Boy. A v poslední době i zkouším sám tvořit elektrohudbu na počítači.

Nyní budeš pokračovat v našem školství, máš nějakou představu o tom francouzském? Uvažuješ, že bys třeba později zkusil nějaké vzdělávání tam?

Pokud bych se dostal k filmu, určitě bych studoval dál tady, protože Francouzi často jezdí film studovat k nám. O francouzském školství toho moc nevím. Jen že sestřenice jsou běžně ve škole mnohem déle. Začínají sice občas o deváté, ale před pátou nekončí a mají pak ještě dost úkolů.

Dokázal bys vyzdvihnout to, co se ti u nás a poté ve Francii líbí a co nelíbí? Porovnat nějak život v těchto dvou zemích? Čím bychom se mohli u Francouzů inspirovat my, a čím od nás oni?

Tak Češi ve srovnání s Francouzi určitě nepůsobí tak přátelsky. Alespoň na první pohled, neusmívají se na sebe, jak je to běžné ve Francii.

Francouzi jsou zas podle mě někdy až příliš zaujatí svým národem. Nepřijímají novinky tak pružně jako ostatní. Děda je například velmi citlivý na anglicismy ve francouzštině. Mně přijde zbytečné na vše vymýšlet svá nová slova, když to anglické je běžně srozumitelné.

Dany jsme na začátku nového roku, na co se v něm těšíš?

Těším se, až budu mít po přijímačkách. A také na to, jak pak pojedeme s rodiči buď lyžovat do Norska, tam je sníh i v dubnu, nebo poletíme do Nepálu do hor.