Štěpáne, kam vedou tvé první kroky, když otevřeš doma vchodové dveře?

Odložím si klíče a mobil do poličky, sundám si hodinky, převléknu se, umyji si ruce a někdy si dám sváču, jindy, je-li to možné, si i na chvíli lehnu.

Je květen, žáci v tuto už mají jiné priority než školu a učitelé často melou z posledního a uplatňují různé strategie, jak si dodat sil. Jak se tedy oživuješ ty? Co tě nabíjí?

Určitě odpočinek v horizontální poloze.

Máte dva synky, vidíš i na nich únavu, nebo jsou ještě plní nadšení a prázdniny zatím neřeší?

Tam žádná únava není. Jednomu je pět, druhému sedm. Starší potřebuje neustálý pohyb, on skoro nechodí, běhá, skáče nebo dělá hvězdice. A mladší, ten neustále mluví a předvádí se.

A co manželka? Je z naší branže? A pokud ne, reflektuje nějak konec školního roku?

Z branže není a dle mého prázdniny nijak nereflektuje. Pracuje jako letenkářka v cestovní kanceláři. Ta prázdniny vítá, protože očekává, že o děti budu pečovat více já.

Co Tě k této profesi přivedlo? Máte v rodině nějakou kantorskou linku?

Výraznou, moje babička byla učitelka, teta je učitelka, bratr lektoruje jazyky a také dvě sestřenice pracují ve školství.

A jak vnímáš vzdělávání svých synů. V čem vidíš nejvýraznější posun ve výuce od dob našeho dětství?

Posun je určitě ve výuce jazyků. Dalibor má angličtinu už nyní v první třídě. Za nás to bylo mnohem později. Určitě je velká změna i v hodnocení. Pamatuji se, že jsem dostal pětku už v první třídě, což je teď nemyslitelné. Mají také občas nějaký tematický den, ale v rozumné míře, tak jednou za čtvrt roku. Víc asi nejsem schopen posoudit.

Vzpomínáš si sám na nějakého inspirativního či naopak neinspirativního učitele? Čím tě zaujal?

Neinspirativních bylo dost a někteří jsou stále aktivní, takže o těch mluvit nebudu.

Rád vzpomínám na osmiletém gymnáziu na angličtinářku paní Sehnalovou, která měla optimální poměr mezi přísností a vstřícností, a především nejen jazyk ovládala, ale měla i didaktické dovednosti a angličtinu dokázala naučit. Při přestupu na vysokou školu jsem neměl nejmenší potíže.

Totéž platilo i o matikáři a mém třídním učiteli Pavlu Liškovi, měl znalosti, uměl je předat a choval se jako člověk.

A nerad bych zapomenul na paní učitelku Podzimkovou ze školky a paní učitelku Holečkovou z prvního stupně, které byly vždy velmi laskavé.

Proč sis vybral právě přírodopis? Díky čemu máš blízko k přírodě?

Rád trávím čas v přírodě. Od dětství jsme chodili s rodiči na výlety po Českém ráji. Táta rád jezdí na kole, tak nás s bráchou bral s sebou a pro kolo získal.

Kdyby ses mohl stát na jeden den zvířetem, které by sis vybral? Proč?

Rád bych byl gepardem, protože rychle běhá a já mám rychlost rád. Na motorce, na kole i na lyžích a to i na běžkách.

Jsi i pěstitelem? Máte zahrádku či zahradu? Jsi spíš na užitkové plodiny, či máš rád i květenu či dřeviny? Nebo estetiku necháváš na manželce?

Pěstitelem jsem. Máme širokou škálu ovoce a zeleniny a mě to baví. Květiny jsou fajn, ale dávám přednost užitkovým plodinám, které mohu konzumovat. Manželka zálibu v zahradničení nesdílí, ale zvládla si osázet tři truhlíky květinami.

Jaký přírodní živel ti je nejbližší? Čím?

Země, protože je usazená na svém místě. Mám potřebu stability.

Předpokládám, že rád sportuješ. Co tě baví? Jsi rád venku nebo využíváš tělocvičny, fitko?

Rozhodně jsem rád venku. Naopak být zavřený mi vadí. Miluju zimní sporty, bruslení, to bohužel venku už moc nejde, běžky a v létě kolo i turistiku a motorku.

Vedeš k přírodě i sportu děti? Jak?

Rádi spolu chodíme všichni na výlety. Oba kluky jsem naučil bruslit a lyžovat, staršího i jezdit na kole, ale kolo ho zatím moc nebere.

Jako druhý obor máš zeměpis. Cestuješ rád? Kterou zemi sis oblíbil a proč?

Miluju Bosnu a Hercegovinu pro její přírodu, hory a řeky. Líbí se mi i nádech exotiky, který tam vnesli svými stavbami Turci. Rád mám i Finsko, zase díky přírodě i tomu, že je tam v létě dlouho světlo. Přímo ve městech rostou borůvky a houby a je tam neuvěřitelně čistý vzduch. Severské země mám rád i proto, že upřednostňuji chladno.

Nejdál jsem byl asi v Kolumbii a v Mexiku.

Proč právě tyto destinace? Je něco, co tě tam překvapilo, či zažil jsi nějaký AHA moment?

Na gymplu jsem dělal španělštinu a hispánská kultura mě zajímá. V Kolumbii jsem asi čekal větší chudobu, je chudší než my, ale ne tolik, jak jsem předpokládal. Co mě zklamalo, bylo tamější jídlo. Nemá chuť a nápad, stále se opakuje opečený banán, rýže a fazole.

Co stojí za zmínku, že v sobotu se zavírají všechny podstatné silnice a stávají se z nich promenády a cyklostezky. Jezdí se tam hodně na kole, velmi je tam populární Tour de France. Potřebují se prostě vyvenčit a umějí si to zařídit.

Běžná doprava je hrozná divočina, desetiproudá dálnice, kde se přejíždí z pruhu do pruhu, klaksony… Jednou jsme jeli autobusem a předjela nás záchranka. Náš řidič si to nenechal líbit a začal ji honit a předjíždět. Ovšem v úzkých serpentinách, mlze a navíc, jak tam všude mají u cest kapličky a kříže, jakmile nějaký zmerčil, stačil se vždy i pokřižovat.

Nebo jsme jednou chtěli navštívit národní park a v Kolumbii je mají v pondělí zavřené. To nás Čechy nemohlo zastavit. Předpokládali jsme, že vstup nějak překonáme. Ale bylo to pár kilometrů a potřebovali jsme odvoz. Nicméně nikoho jsme nepřesvědčili, ani taxi, prostě co bychom tam dělali, když je v pondělí zavřeno. Nebyla to neochota, ale oni to prostě nechápali. Později jsme se tam v jiný den dostali, to už bylo otevřeno, a samozřejmě, že bránu šlo snadno obejít.

A co Mexiko?

Tam jsme byli v Mexiko City i na nedalekých pyramidách. Jsou zploštělejší než ty egyptské, je to vlastně také takový div světa. Doprava je v Mexiku proti Kolumbii klidnější, srovnatelná s tou naší. A samozřejmě je tam mnohem lepší kuchyně, i když já na ostrá jídla moc nejsem. A bylo tam extrémně levně.

Fajn, tak zpět ke školství. Vystudoval jsi i výchovné poradenství, co tě k tomu vedlo?

Díky zakázce od vedení školy jsem svého času začal dělat přihlášky na střední školy i kariérní poradenství a to už je i součástí poradenství výchovného. Začalo mě to bavit, tak jsem to vystudoval a samozřejmě je bonusem i lepší finanční ohodnocení.

Pomáhá ti to nyní třeba i v roli třídního učitele, kdy je třeba řešit různé výchovné situace?

Určitě, některé situace, které jsem pomáhal řešit, se opakují. Teď to, co fungovalo, mohu uplatnit i jako třídní.

Přišel jsi do Turnova ze sídlištní školy. Lze srovnávat? Jsou nějaká specifika, která se na té druhé neobjevují, či je třeba v něčem jiný přístup k žákům?

V Praze je rozhodně víc různorodých cizinců. V některých třídách tvoří i třetinu. Paradoxně se leckdy učili lépe než Češi. Ač jsme byli mnohem větší škola s tisíci žáky v budově, bylo to tam klidnější. Mobily byly zakázané, zůstávaly ve skříňce v šatně, ale žáci se na hodiny často stěhovali, tak možná i tím přesunem, pohybem byli zaměstnaní během přestávky a mohli upustit páru.

Po roce se na tamější školu vracíš jako zástupce ředitele. Obohatila tě nějak zkušenost z naší školy?

Jsem pln dojmů.

Co u nás vidíš jako inspirativní? Kde je podle tebe prostor ke zlepšení?

Inspirující je to, že jsem zažil práci jiných kolegů, učení v tandemu určitě stojí za to. Poprvé jsem se tu setkal se čtenářskými dílnami a Hejného matematikou. To mě ale jako učitele fyziky vedlo k tomu, že bylo třeba úzce spolupracovat s kolegyní učící touto metodou, protože jsem zjistil, že žáci neumí použít fyzikální vzorečky a já jim to neuměl vysvětlit podle Hejného.

V Praze jsem byl zvyklý učit více tradičně, tady se víc aktivizuje.

Prostor pro zlepšení bych viděl v důslednosti, s ní vše stojí a padá.

Čeká tě jistě plno administrativy, které se učitelé rádi vzdávají. Jak to máš ty?

Dříve mi administrativa vadila hodně a chtěl jsem víc učit, ale čím jsem starší, začíná se to překlápět. Věřím, že když si člověk najde v administrativě systém, tak to skloubit s výukou lze.

Pocházíš z Turnova? Jak ses sžil s velkoměstem? Nebude ti v týdnu chybět právě kontakt se zelení?

Srdce mě táhne sem, ale za ty roky jsem si v Praze zvykl. Bydleli jsme na hezkém místě. Hned za naším panelákem začínal les a rybníky, tak do přírody jsem měl snad ještě blíž než tady. Ale pořád to bylo sídliště. Sem jsme se loni stěhovali kvůli dětem. Zeleně si užiju o víkendu a i tamější škola je v přírodě, i za ní je hned les a rybník a kousek lesopark a přehrada.

Žena prý také dojíždí za prací do Prahy. Jaký je tedy pro vás ideální víkend?

Dlouho spát.

Když nám někdo uvaří, tak to je další plus.

A do třetice nějaký výletík s občerstvovacím cílem.

Kam se chystáte na dovolenou? Máte nějakou oblíbenou destinaci?

Opakovaně se moc rádi vracíme k Baltu. Ideálně s výhledem na nádraží, vláčky a na moře, kde se na písečných plážích děti krásně zabavily.

S manželkou také letíme letos do New Yorku, protože na firemní akci vyhrála letenky.

Co bys vzkázal učitelům do posledních školních dní?

VYTRVAT, SVĚTLO NA KONCI TUNELU SE BLÍŽÍ.