Denně na chodbách školy potkáváme Elišku Koldovou z 9.A s bílou holí, která jí usnadňuje orientaci. Ve čtvrtek 30.března jsme se rozhodli s žáky 6.C alespoň trochu zakusit, jaké to je, když člověk nevidí. Žáci nejprve pracovali v rámci češtiny ve dvojicích, kde jeden viděl a druhý měl zavázané oči. V polovině hodiny se pak vystřídali. Další hodinu se přesunuli ve stejných dvojicích ven, zakusili pohyb v terénu a nakonec se také jako nevidící naobědvali ve školní jídelně. Následovaly hodina zpětné vazby a sdílení v učebně etiky.

„ Musím říct, že jsem si tedy moc nepochutnal, když jsem to neviděl.“

„ Pro mě bylo obtížné překonat strach, že do něčeho narazím.“

„Pro mě bylo nejhorší sejít schody.“

„Pro mě i nakloněná rovina, ten břeh v parku a prolézání stromem.“

„Líbilo se mi, že jsme si důvěřovali,“

„Mně vadilo, že mi moc nevěřil a to jsem se fakt snažil.“

„ Mně bylo nepříjemný, jak mě pak po sundání šátků bolely oči.“

„Mně se líbilo, že jsme si to mohli prožít.“

Nakonec jsme den zakončili výtvarným zpracováním oka se zřítelnicí jako mandalou.

Druhý den v pátek jsme si na besedu pozvali pávě Elišku. Besedovali jsme velice živě.

Dozvěděli jsme se, že ještě před nástupem do školy ji ve speciálním pedagogickém centru naučili číst a psát brailovým písmem a dnes má i počítač s hlasovým výstupem. Se strojem i počítačem jsme se mohli seznámit. Zatímco většina dnešních dětí ve volném čase sleduje televizi, Eliška ráda čte, i když její knihy a učebnice psané v brailově písmu jsou dost těžké. Jedna naše kniha o 100 stranách u ní představuje 4 svazky. Také poslouchá melodickou hudbu, plave, s tatínkem jezdí na dvojkole, hraje na klavír. Ve škole má ráda jazyky a nemusí rýsování. Teď ji mrzí, že nemůže chodit s vrstevníky do tanečních. Realizuje se ale v nejrůznějších soutěžích pro nevidomé, kde je velice úspěšná. V týdnu přijímacích zkoušek na gymnázium ji čeká například soutěž v prostorové orientaci. Víme už také, jak Eliška rozeznává učitele a žáky. Nejen podle hlasu, ale třeba i podle vůně, cinkání klíčů, klapání podpatků…

Povídání s Eliškou bylo velice příjemné, těšíme se na další setkávání a doufáme, že snad i díky této zkušenosti k sobě máme blíž.