Před Vánoci se žáci 5.a více než týden věnovali v rámci češtiny projektu „srdce“.

V rámci evokace dokázali rozvinout fantazii a obrys srdíčka dokreslit tak, aby vzniklo něco jiného. Nápadů bylo plno, viz fotodokumentace. Dále jsme toto slovo prosvítili češtinářským okem, od jiné výslovnosti, po hláskosloví obsahuje všechny souhlásky, slabikotvorné r, stavbu slova, příbuzná přídavná jména různých významů, mnohoznačné příbuzné podstatné jméno  srdcař atd. Poté hledali posloupnost příběhu s pravopisným zaměřením, domýšleli, co se asi přihodilo, dostali jsme se k selhání srdce, první pomoci, infarktu, až po transplantaci.

 Tam měli metodou „čtyř rohů „ rozhodnout, komu by srdce transplantovali. Přes různé priority došli k tomu, že cena lidského života je jen jedna a nelze ji „hodnotit“. Přesto jsme si zjistili i podmínky transplantace. Nakonec jsme si také zazpívali, v současnosti stále aktuální duet Karla Gotta s dcerou Srdce nehasnou. V závěru jsme pak mluvili o tom, komu by děti symbolicky své srdce věnovali, koho si cení a proč. Snad i proto, že současně společně dočítali knihu M. Drijverové Domov pro Marťany o dívce, která má brášku s Dawnovým syndromem, zvolili téměř jednomyslně paní učitelky, rehabilitační pracovníky, rodiče a blízké dětí s handicapem. Když jsme pak mluvili o tom, že by srdíčko skutečně vyrobili a předali, rozhodli se pro zástupkyně Základní školy speciální a Mateřské školy speciální Sluníčko, kam i mnozí chodili do školky a s dětmi se setkávali.

 Milým vyústěním bylo tedy pozvání paní ředitelky Rakoušové, paní ředitelky Havlištové a paní zástupkyně Prokešové. Beseda s nimi nebrala konce, děti měly plno otázek a krásným vyvrcholením celého projektu pak bylo předání dětmi vyrobeného srdce s malými srdíčky s osobními přáními všem „pečovatelům“.